[265r]číslo strany rukopisukořen vysuší bez slunce, točíš v chladu, a zetře a naspe toho prachu na vředy, čistí jě a vytahuje z nich stržeň a masem narostí a zrostí. A protož jej kladú v masti. Ale zevnitř jest mokrostí silnější. Také ktož jej hryze, spomocno jest těm, ještoť jim[az]jim] gei hryze v prsech neb v břiše, a nechut od člověka vyžene.
Scolopendriacizojazyčný text
Jelení jazyk jest horký a roste na zdech a na skalách a má listie od jednoho mnoho podobné k osladičovému listí[ba]listí] liſtie, zezpod jako črvené a svrchu zelené a nejmá květóv[bb]květóv] quieto[47]výraz je zapsán s náslovným „qu“; tento způsob zápisu skupiny „kv“ je velmi starý ani sěmena. A ten kořen obměkčuje speklost neb tvrdost slezeny, když je vaří a pie čtyřidceti dní. Též činí, ktož je ztluče a klade na slezenu. Také kámen v měchýři rozlomí.
Sinapecizojazyčný text
Horčice jest suchá a horká na čvrtém stupni a činí zlé mokrosti. Ktož má dnu pod jazykem, rozžijě horčici, točíšto siemě, drž pod jazykem. Také jest zdráva proti dně všěch údóv, ktož siemě s vínem ztluka a klade na bolestné miesto, lehčí bolest. Ktož prachu horčičného[bc]horčičného] horczicznieho[48]písař chaoticky zapisuje e-ové hlásky či skupiny hlásek v chřiepí naspe, činí chropot a hlavu čistí a mozk. Také ktož ji stluče s solí a jie, hlavu lehčí. Také proti závratu v hlavě, ktož jej stluče se strdí a s vaječným žlútkem a s sěmenem črnobýlovým a s bobkem a s toho flastr učiniti na hlavu oholéc, obkladiž[49]v rukopise je zapsáno „obkladys“; psaní „s“ na místě „z/ž“ je poměrně častý grafický úzus tohoto písaře přěs den a přěs noc. Pak učiň lúh z črnobýle a s pelyňku a z benediktu a dobřě zvař to a teple jím hlavu myj. Pak opět tiem flastrem oblož, a to po tři dni učiň.
Serpentaria, colubrinacizojazyčný text
Hadovka neb hadové koření, a latíně serpentinacizojazyčný text, má listie skropené a kořen jako drakovú hlavu. Ktož kořen stluče s vínem a pí, jed zapudí a zrak ostří. Také prach toho kořenie smiešený se strdí spomocen jest kašlovi[50]řídký tvar dativu singuláru jak v tvrdém, tak v měkkém skloňování; srov. J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého III/1, Praha 1960 (2. vyd.), s. 37 a 101, neb jej stavuje. Ale kořene sám o sobě nepožívaj, neb jest jedovatý jeho účinek. Ale má dáván býti u víně neb v jiném pití, když sě co v člověku
