editor: Černá, Alena M.
Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. II F 2, okolo roku 1410
oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., Praha 2012–2023
Tato edice je autorské dílo chráněné ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, a je určena pouze k nekomerčním účelům.
Obecné ediční zásady
Elektronické edice jsou pořizovány výhradně z rukopisů, prvotisků a starých tisků z období 13.–18. století (resp. 1780; v odůvodněných případech jsou možné přesahy i za uvedené rozmezí). Při jejich vytváření je uplatňován kritický přístup k vydávanému textu. Texty jsou transkribovány, tj. převedeny do novočeského pravopisného systému, s tím, že jsou respektovány specifické rysy soudobého jazyka. Elektronické edice vznikají na akademickém pracovišti zabývajícím se lingvistickým výzkumem, proto je kladen mimořádný důraz na interpretaci a spolehlivý záznam jazyka památky.
Transkripce textů se řídí obecně uznávanými edičními pravidly, jimiž jsou pro období staré a střední češtiny zejména texty Jiřího Daňhelky Směrnice pro vydávání starších českých textů (Husitský Tábor 8, 1985, s. 285–301), Obecné zásady ediční a poučení o starém jazyce českém (in: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 25–35) a Obecné zásady ediční a poučení o češtině 15. století (in: Výbor z české literatury doby husitské. Svazek první. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1963, s. 31–41) a text Josefa Vintra Zásady transkripce českých textů z barokní doby (Listy filologické 121, 1998, s. 341–346). Tato obecná pravidla jsou přizpůsobována stavu a vlastnostem konkrétního textu. Při transkripci textu editor dbá na to, aby svou interpretací nesetřel charakteristické rysy jazyka a textu, zároveň však nezaznamenává jevy, které nemají pro interpretaci textu či jazyka význam (tj. např. grafické zvláštnosti textu). Tyto obecné ediční zásady jsou v elektronické edici doplněny o specifickou ediční poznámku vážící se ke konkrétnímu textu.
Součástí elektronických edic je textověkritický a poznámkový aparát, jehož obsah a rozsah je zcela v kompetenci jednotlivých editorů. Bez výjimek jsou v kritickém aparátu zaznamenány všechny zásahy do textu, tj. emendace textu (uvozené grafickou značkou ]). Uzná-li to editor za vhodné, může k vybraným úsekům uvádět také transliterované znění předlohy (v tomto případě následuje transliterovaná podoba za dvojtečkou). Pravidelně jsou zaznamenávány informace týkající se poškození či fragmentárnosti předlohy, nejistoty při interpretaci textu atp. Naopak výjimečně jsou zachyceny mezitextové vztahy.
Elektronické edice neobsahují slovníček vykládající méně známá slova. K tomuto účelu slouží slovníky zapojené do jednotného vyhledávacího systému Vokabuláře webového (http://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx), případně též slovníky nezapojené do tohoto vyhledávání (http://vokabular.ujc.cas.cz/zdroje.aspx).
V širším kontextu a podrobněji jsou uplatňované ediční zásady popsány v práci Aleny M. Černé a Borise Lehečky Metodika přípravy a zpracování elektronických edic starších českých textů (ke stažení zde), kterou v roce 2016 certifikovalo Ministerstvo kultury ČR.
Komentář editora k textu
Rukopis je psán v hustě umístěných řádcích drobným písmem dnes již vybledlým inkoustem. Písař nebyl příliš dbalý, dopouštěl se poměrně velkého množství chyb – vynechání písmen, špatné pořadí písmen, nesrozumitelně zapsaný text atp. Latinské nadpisy jsou zapsány červeně, červenou barvou jsou vyznačeny též iniciálky, občasné interpunkční značky v podobě tečky uprostřed řádku a někdy jsou červeně přeškrtnuta písmena stojící na počátku syntaktických celků. To vše stěžuje čitelnost rukopisu.
Velmi zvláštní je způsob pravopisného zápisu textu, v němž se vyskytuje nestandardní záznam některých hlásek či hláskových skupin (týká se hlásek a hláskových skupin obsahujících hlásky i a e, sykavek, hlásek v a b a dalších). Zápis jednoduchého či dvojitého v/w pro označení hlásky b je pravděpodobně způsoben bilabiální výslovností hlásky v, která se blíží výslovnosti hlásky b. Častý je výskyt nadbytečného t před písmenem c (notci 266r, otctem 269r, motc 272v). O ortografii tzv. vodňanského lékařství pojednala Alena M. Černá v článku Herbář z kodexu vodňanského a jeho ortografické zvláštnosti (Naše řeč 88, 2005, s. 71–82); v některých případech se předkládaná elektronická edice od závěrů prezentovaných v článku liší a kloní se k jinému transkripčnímu řešení.
Text vykazuje množství řídce doložených jazykových jevů a jevů starých – např. zápis skupiny kv písmeny qu (quietow květóv 265r), hlásky k písmenem c (Coruna koruna 268r), skupiny čr bez průvodního vokálu (črný 264v, črvený 265r, ščrbák 277r). Dokládá neběžná deklinační zakončení (spomocen jest kašlovi 3sg. 265r, 267v; spomáhá měchýřovi 283r; před krměma 7pl. 284r), staročeskou přehlásku o > ě (králeva 268r), užívání adjektivních jmenných tvarů v pozici shodného přívlastku (na však den 265v; bielo břicho 267r). Lexikální zásoba je rovněž velmi zajímavá, obsahuje množství ve staré češtině jedinečně doložených lexémů (přiumořovati 266r, kuřava 267v, hmyzák 267v, botanické termíny hotovec, hotovka 266v, zopek 267r, padl 274r, tarsanat 277r, 283v, název šalvějového vína šalvinák či šalviák 280r atd.).
Problematický ortograficko-hláskoslovný charakter textu snižuje možnost užít text jako spolehlivý jazykový zdroj, zvláště pak pro výzkum nižších jazykových rovin (hláskosloví). Na druhou stranu je nutné uvést, že text vykazuje řídce doložené a často archaické rysy ve vyšších jazykových rovinách (tvarosloví, syntax) a také nezřídka jedinečně doloženou slovní zásobu. Zajímavý je též výskyt synonymních řad, které často obsahují variantní (nářeční?) podoby botanických termínů (Hotovec neb broskev neb hotovka 266v atp.).
Revizi latinského textu provedla Mgr. Kateřina Voleková.