[265v]číslo strany rukopisusvalí. Také ktož jej s sebú nese, pudí před sebú vše jedovaté. A toho takto dovozují a dovodie mnozí: Vezmúc kořen, učinie jím okršlek na zemi okolo hada, obejda jej třikrát, a takto řka: Ve jmě Otce i + Syna Elion + i svatého Ducha Cedron. A řkú Otče náš až do konce. A třikrát tento verš: Na aspidovi a na ostrovidovi choditi budeš a potlačíš neb zetřeš lva a draka. Obejdiž třikrát, nemóžť had z okrlška vyníti, ale tu svina sě i lehne. A druzí jedno kořenem[bd]kořenem] korzen učinie okršlek okolo hada, a též bude. Také když ji s vínem zvaříš a pieš, což jest speklého zlú mokrostí v životě, to obměkčí a vyžene. A to sě často stává, že játry a plíce spuolu sě držie. A to sě přiházie z horké lázně neb z horkého pitie aneb z horkých krmí aneb z přielišného horka, na cestě jdúce. Protož má sě člověk těch věcí varovati, neb z toho veliká nemoc přicházie, že nemóž člověk mluviti, ale mievá střélenie v boce a z toho sě súchotiny nemoc stává, již nesnadno jest uléčiti, a člověk od té nemoci divně vnitř schne a přieliš. Také ktož ji s vodú vaří a horcě na čtítrobu[51]v rukopise zapsáno „cztitrowu“; záměna „b“ a „w“ je v rukopise poměrně častá a souvisí s výslovností hlásky „v“ pie, studenú nemoc na však den vyžene. Také ktož ji s vínem ztluka i vieže na ránu, ješto had uštne, vešken jed vyžene. Také ktož má hada v sobě, vař ji s vínem a pie, spomocno jest velmi, a toť jest tak.
Cariofiluscizojazyčný text
Hřěbíček jest ovoce z dřěva z Indie, ale zde mnozí mnějí, by byl kořen, ale nenie, a jsú horcí a suší na třetiem stupni a mají chováni býti na miestě a pod luhem[52]nejisté čtení, v rukopise „pod/lugem“ na hranici řádku, točíš kdež ani jest sucho, ani mokro, neb by sě sic zkazili. A činie dobré požívanie a spomocni jsú proti srdečné bolesti, ktož prachu toho smiesí s miezkú burákovú, toho koření, jest spomocno proti kalostudenému tracení, když by devět hřěbíčkóv nakladl do sklenice, ješto by byla plna vody, i shřěl prostřědně a dal nemocnému.