Bible pražská, Lukášovo evangelium

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1488. Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. Ink 13.C.5, ff. 509v–525r. Editoři Kunertová, Helena (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Hlaváčová Svobodová, Andrea (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Voleková, Kateřina (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.). Ediční poznámka

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Při vzniku edice byly použity nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

[Generovaný obsah]

duší pronikne meč, aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.“ L2,36 Bieše také Anna prorokyně, dcera Fanuelova, z pokolenie Aser, ta se byla sstarala ve dnech mnohých a živa byla s mužem svým sedm let od panenstvie svého. L2,37 A ta vdova bieše až do let osmdesáti a čtyř, kterážto neodcházela z chrámu, posty a modlitbami slúžéci ve dne i v noci. L2,38 A ta v tu hodinu přišedši, chváléše hospodina a mluvieše o něm všem, kteří čakali vykúpenie izrahelského. L2,39 A když sú dokonali všecky věci podlé zákona páně, vrátili se do Galilee do města svého Nazarethu.

L2,40 Dietě pak rostlo a posilovalo se, plné múdrosti, a milost boží bieše v něm. L2,41 Potom chodiechu rodičové jeho po všecka léta do Jeruzaléma na den slavný velikonoční. L2,42 A když bieše učiněn Ježíš ve dvanátcti letech a oni vstupovali do Jeruzaléma podlé obyčeje svátečnieho, L2,43 tehda skonavše dni, když se navracovali, zuostalo dietě Ježíš v Jeruzalémě, a nepoznali rodičové jeho. L2,44 A domnievajíce se o něm, že by byl v zástupu, přišli cestú dne jednoho i hledali ho mezi příbuznými a známými. L2,45 A nenalezše vrátili sú se do Jeruzaléma hledajíce jeho. L2,46 I stalo se jest, po třech dnech nalezli sú jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslúchaje jich a otazuje se. L2,47 Tehdy zstrašili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad opatrností a odpovědmi jeho. L2,48 A vidúce diviechu se. I řekla matka jeho k němu: „Synu, co si nám učinil tak? Aj, otec tvój i já s žalostí sme hledali tebe.“ L2,49 I vece k nim: „Což jest, že ste mne hledali? Zdali ste nevěděli, že v těch věcech, které sú otce mého, musím já býti?“ L2,50 A oni nesrozuměli slovu, kteréž jest mluvil k nim. L2,51 I stúpil jest s nimi a přišel do Nazarethu a bieše poddán jim. A matka jeho zachováváše všecka slova ta, snášejíci je v srdci svém. L2,52 A Ježíš prospieval múdrostí a věkem a milostí před bohem i před lidmi.

Kapitola III.

L3,1 Léta patnáctého ciesařstvie Tiberia ciesaře, když Ponský Pilát, jeden ze čtyř, zpravováše v Židovstvu, druhý Erodes v Galilei, třetí Filip, bratr jeho, v iturejské a trakonitidské krajiny, čtvrtý Lizaniáš abilinský, L3,2 za kniežat kniežských Annáše a Kaifáše, stalo se jest slovo páně nad Janem, synem Zachariášovým, na púšti. L3,3 I chodieše po vší krajině jordánské, ohlašuje křest pokánie na odpuštěnie hřiechóv, L3,4 jakož psáno jest v knihách řečí Izaiáše proroka: Hlas volajícieho na púšti: Připravujte cestu páně, upřímé čiňte stezky jeho! L3,5 Každé údolé bude naplněno a každá hora a pahrbek bude ponížen i budú zkřivené věci pravé a ostré budú cestami rovnými L3,6 a uzříť každý člověk spasenie boží.

L3,7 Tehda pravieše Jan k zástupóm, kteříž vycházeli, aby se křtili ot něho: „Pokolenie hadové, kto jest vám ukázal utéci budúcieho hněvu? L3,8 Protož čiňte hodné skutky pokánie a nebeřte před se, abyšte řiekali: Otce máme Abrahama. Nebť pravím vám, žeť jest mocen buoh z kamenie tohoto zbuditi syny Abrahamovy. L3,9 Neb již sekera k kořenu dřeva přisazena jest. Protož každé dřevo, kteréž nenese ovoce dobrého, vyťato bude a na oheň vrženo.“ L3,10 I tázali ho zástupové řkúce: „Což tehda činiti budeme?“ L3,11 A on odpoviedaje, pravieše jim: „Kto má dvě sukně, daj jednu nemajíciemu, a kto má pokrmy, učiniž též.“ L3,12 Přišli pak k němu i zjevní hřiešníci, aby se pokřtili, i řekli jemu: „Mistře, co učiníme?“ L3,13 A on řekl k nim: „Nic viece, než to, což jest ustaveno, čiňte.“ L3,14 Tázáchu ho také i rytieři řkúce: „Co činiti budeme i my?“ I vece jim: „Nižádného nepotlačujte ani křivdy čiňte a dosti mějte na svých žoldiech.“ L3,15 A když se domnievali lidé a myslili všichni v srdcích svých o Janovi, zdali by on snad byl Kristus, L3,16 odpověděl jest Jan všem řka: „Jáť zajisté křtím vás vodú, ale přijdeť silnější nežli já po mně, jehožto nejsem hoden rozvázati řeménka obuvi jeho. Tenť vás křtíti bude v duchu svatém a v ohni, L3,17 jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).