proto[471v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceže nemělo[25]nemělo] ne- nadepsáno jinou rukou jest kořene, uschlo jest. Mc4,7 A jiné padlo jest v trnie, a vstúpilo jest trnie a potlačilo jest je a užitku nedalo jest. Mc4,8 A jiné padlo jest do země dobré, a dáváše užitek vstupující a rostúcí, a přinášieše jedno třidcátý a jedno šedesátý a jedno stý.“ Mc4,9 A vece: „Kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,10 A když bieše samotný, otázali jsú jeho ti[26]ti] tiech rkp., kteříž s ním biechu dvanádct, příslovie vyložiti[27]vyložiti] navíc oproti lat., + exponere var.. Mc4,11 I vece jim: „Vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie božieho. Těm pak, kteříž vně sú, v příslovích všecko bývá, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli a slyšiece slyšeli by, a nerozuměli by, aby někdy neobrátili sě a odpuštěni byli by jim hřiechové.“

Mc4,13 I vece jim: „Neviete li příslovie tohoto? A kterak všecka příslovie poznáte? Mc4,14 Ktož rozsievá, slovo rozsievá. Mc4,15 Ti pak jsú, kteříž podlé cesty, kdež rozsievá sě slovo, a když uslyšeli by, ihned přicházie diábel a vynímá slovo, kteréž vsěto jest v srdcích jejich. Mc4,16 A ti sú též, kteříž na skálu vsievají sě, kteříž když slyšeli by slovo, ihned s radostí přijmú je, Mc4,17 ale nemají kořene v sobě, ale časni sú, a potom když vzende trápenie a protivenstvie pro slovo, ihned horšie sě. Mc4,18 A jiní sú, kteříž v trní rozsievají sě, ti sú, jenž slovo slyšie, Mc4,19 a psoty světa a oklamánie bohatstvie a podlé jiného žádosti chodiece, potlačují slovo a bez užitka učiněni bývají. Mc4,20 A ti sú, kteříž na zemi dobrú vsěti sú, kteříž slyšie slovo a přijímají a užitek činie, jedno třidcátý a jedno šestdesátý a jedno stý.“

Mc4,21 „Zdaliť[28]Zdaliť] Et dicebat illis: Numquid lat. přicházie světedlnice, aby pod kbelem položena byla neb pod ložem? Však aby na sviecen položena byla. Mc4,22 Neboť nenie co skryté, jenž nezjevilo by sě, aniž učiněno jest tajné, jenž najevo nepřišlo by. Mc4,23 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,24 I vece jim: „Vizte, co slyšeli byšte: V kterúž mieru měřili byšte, odměřeno bude [b]označení sloupcevám a přidáno bude vám. Mc4,25 Nebo ktož má, dáno bude jemu, a ktož nemá, také což má, odjato bude od něho.“

Mc4,26 A vece: „Takť jest královstvie božie, jakožto když člověk uvrhl by siemě do země Mc4,27 a spal by a povstával by v noci i ve dne, a siemě zelenalo by sě a vzrostlo by, když nevie on. Mc4,28 Nebo dobrovolně země plodí, najprvé zelinu, potom klas, potom plný užitek v klasu. Mc4,29 A když z sebe[29]z sebe] navíc oproti lat., + ex se var. vyvedlo by užitek, ihned púštie srp, nebo přítomna jest žeň.“ Mc4,30 A vece: „Komu připodobíme královstvie božie anebo kterému přísloví přirovnáme je? Mc4,31 Jakožto zrno horčičné, kteréž když vsěto bylo by v zemi, menšie jest všech sěmen, kteráž sú v zemi. Mc4,32 A když narozeno bylo by, vstupuje v strom[30]v strom] navíc oproti lat., + in arborem var. a bývá většie všech zelí a činí větvie veliké, tak že mohli by pod stienem jeho ptáci nebeští bydliti.“ Mc4,33 A takovými mnohými příslovími mluvieše jim slovo, jakožto možiechu slyšeti, Mc4,34 bez přísloví pak nemluvieše jim. Súkromě pak učedlníkóm svým vykládáše všecko.

Mc4,35 I vece jim toho dne, když večer bieše učiněn: „Poďme zasě.“ Mc4,36 A pustivše zástup, přijachu jeho, tak že bieše v lodí a jiné lodie biechu s ním. Mc4,37 A učiněna jest búře veliká větru a vlny metáchu sě do lodie, tak že naplňovala by sě lodí. Mc4,38 A bieše on v zadku lodie[31]lodie] navíc oproti lat., + navis var. na vzhlaví spě. A vzbuzují jeho a řiekají jemu: „Mistře, k toběť nepříslušie, že hyneme?“ Mc4,39 A povstav pohrozil jest větróm a řekl jest moři: „Mlč a oněměj!“ A přestal jest vietr a učiněna jest tichost veliká. Mc4,40 I vece jim: „Co bázliví ste? Ještě nemáte viery?“ A báli sú sě velikú bázní a vecechu jeden druhému: „Kto však jest tento, že vietr a moře poslúchají jeho?“

V.

Mc5,1 A přišli sú přes přievoz mořský do krajiny Gerazenských. Mc5,2 A vycházejícieho jeho z lodie, ihned postřětl jest jeho z hrobóv člověk v du[472r]číslo strany rukopisuchu