[470v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceihned odstúpilo jest od něho malomocenstvie jeho[10]jeho] navíc oproti lat. a očištěn jest. Mc1,43 A pohrozil jest jemu a ihned vyvrhl jest jeho, Mc1,44 a řekl jest jemu: „Viz, nižádnému neprav. Ale jdi a ukaž sě kniežatóm kněžským a obětuj za očištěnie tvé, což přikázal jest Mojžieš na svědečstvie jim.“ Mc1,45 A[11]A] + ille lat., nemá var. vyšed počal jest kázati a rozhlašovati řeč, tak že již nemohl by zjevně do města vjíti, ale vně na pustých miestech býti. A scházéchu sě k němu všady.
II.
Mc2,1 Opět všel jest do Kafarnaum po dnech sedmi[12]sedmi] navíc oproti lat.. Mc2,2 A uslyšěno jest, že v domu byl by, i sešli sú sě mnozí, tak že nevešli by ani do dveří, a mluvieše jim slovo. Mc2,3 A přišli sú, nesúce k němu dnú zlámaného, kterýž ode čtyř nesen bieše. Mc2,4 A když nemohli by podati jeho jemu pro zástup, obnažili sú střechu, kdež bieše, a otevřevše spustili sú lože, na kterémž dnú zlámaný ležieše. Mc2,5 A když uzřel bieše Ježíš vieru jich, vece dnú zlámanému: „Synu, odpúštějí se tobě hřiechové tvoji.“ Mc2,6 Biechu pak tu někteří z mistróv, sediece a mysléce v srdcích svých: Mc2,7 „Co tento pak mluví? Rúhá sě. Nebo kto móže odpustiti hřiechy, jediné sám buoh?“ Mc2,8 To ihned poznav Ježíš duchem svatým, že tak myslili sú v sobě, vece jim: „Co tak myslíte v srdcích vašich? Mc2,9 Co jest snáze řéci dnú zlámanému: Odpúštějí sě tobě hřiechové, čili řéci: Vstaň, vezmi lože tvé a choď? Mc2,10 Abyšte pak věděli, že moc má syn člověka na zemi odpúštěti hřiechy,“ i vece dnú zlámanému: Mc2,11 „Tobě pravím: Vstaň, vezmi lože tvé a jdi do domu tvého.“ Mc2,12 A ihned vstal jest ten, a vzem lože, odšel jest odtud[13]odtud] navíc oproti lat., + inde var. přede všemi, tak že divili by sě všickni a slavili by boha řkúce, že nikda tak neviděli sme.
Mc2,13 A vyšed opět k moři, a vešken zástup přicházieše k němu a učieše je. Mc2,14 A když pomíjel by Ježíš[14]Ježíš] navíc oproti lat., uzřel jest Levi Alfeova sedícieho k mýtu i vece jemu: „Následuj mne!“ A vstav [b]označení sloupcenásledoval jest jeho. Mc2,15 A stalo sě jest, když seděl by v domu jeho, mnozí zjevníci a hřiešníci spolu sediechu s Ježíšem a s učedlníky jeho, nebo biechu mnozí, jenž následováchu jeho. Mc2,16 A mistři a zákonníci vidúce, že jedl by s zjevníky a hřiešníky, vecechu učedlníkóm jeho: „Proč s zjevníky a hřiešníky jie a pie mistr váš?“ Mc2,17 To uslyšev Ježíš, vece jim: „Ne potřebie mají lékaře zdraví, ale kteříž zle mají sě, nebo nepřišel sem volati spravedlivých, ale hřiešníkóv.“ Mc2,18 A biechu učedlníci Janovi a zákonníci postiece sě a přijidechu a vecechu jemu: „Proč učedlníci Janovi a zákonníkóv postie sě, tvoji pak učedlníci nepostie sě?“ Mc2,19 I vece jim Ježíš: „Zdaliť mohú synové svatby, kterak dlúho ženich s nimi jest, postiti sě? Kterýž čas mají s sebú ženicha, nemohú postiti sě. Mc2,20 Přijdúť pak dnové, když odjat bude od nich ženich, a tehda postiti se budú v těch dnech. Mc2,21 Nižádný záplaty sukna hrubého nepřišívá rúchu vetchému, jinak odjato bude doplněnie nové od vetchého, a většie rozedřenie bývá. Mc2,22 A nižádný nepúštie nového vína do lahvic vetchých, jinak rozlamuje víno lahvice a víno vylé sě a lahvice zahynú. Ale víno nové do lahvic nových puštěno má býti.“
Mc2,23 A stalo sě jest opět, když pán v svátky chodil by po osěních, a učedlníci jeho počali sú vycházeti a trhati klasy. Mc2,24 Zákonníci pak vecechu jemu: „Aj, co činie učedlníci tvoji[15]učedlníci tvoji] navíc oproti lat., + discipuli tui var. v svátky, což neslušie?“ Mc2,25 I vece jim: „Nikda nečtli ste, co učinil by David, když potřebie měl jest a lačněl jest on, i kteříž s ním biechu? Mc2,26 Kterak všel jest do domu božieho pod Abiatarem, kniežetem kněžským, a chleby předložené jedl jest, kterýchž neslušelo jest jiesti, jediné samým kněžím, a dal jest jemu, a kteříž[16]jemu, a kteříž] eis qui lat. s ním biechu?“ Mc2,27 I vece jim: „Svátek pro člověka učiněn jest, a ne člověk pro svátek. Mc2,28 A tak pán jest syn člověka také svátku.“
