[158v]číslo strany rukopisuač bude li moci, proti otci mému silně bojovati a nikoli se s lidmi na běh nedávati, neb povaha otce mého ta jest, ač se ktokoli před ním na běh dá, že otec muoj vítěz toho bývá a nelítostivě všecky napořád morduje.
Koba se s radostí ku panně přivinula a velmi pokorně k ní mluvila: Ó, přeušlechtilá panno, buď toho radostna a velmi se vesel, neb to očima svýma viděti[vl]viděti] viďeti máš, že král a pán mój vojskem a množstvím svým otce tvého ve všem přemuož a sobě je všecky s pomocí Boha jeho podmaní. To když Forpanje od koby uslyšela, byla velmi náramně radostí naplněna[vm]naplněna] naplňena a k kobě vece: Blaze mně, že z tvých řečí budu moci od smrti zachována býti a tvému králi se dostati. I pověziž mi, má milá kobo, co mi muoj najmilejší chot z tak dalekých zamí po tobě poslal! Koba jie vece: Prsten zlatý, ten sobě pod mým křídlem odvaž a ten sobě závdavek měj od něho, neb mi jej sám rukú svú přivázal a tobě jej dáti rozkázal. Protoť ten prsten poslal, jakž brzo jej na rukú nositi budeš, tak hned aby to manželstvie bylo spojené. A také ten prsten tu moc má, ktož jej koli na prstu nosí, v čistotě vždy přebývati musí. Panna s dobrú myslí a s velikú radostí ten prsten na ruku vzala a panici svému, svatému Ozvaldu, po kobě vzkázala, že by již vieru na se přijala a na věky jie od sebe odlúčiti nechtěla. Opět koba panně vece: Panno, hodné jest také po mně panici, pánu mému, prsten poslati. Ona hned bez meškánie[vn]meškánie] meſſkaňe káže sobě truhličku přinésti, z niežto velmi drahý prstének vzemši a kobě takto pověděvši: Toto kolo pověš panici mému, dada mu ode mne tento prstének, aby pro mě jej na své ruce nosil, nebť jest těchto mocí: Ktož jej při sobě nosí, ode všech zlých puotek zbaven bude, u vodě se nebude moci utopiti ani v ohni shořeti. Štěstie proti všem nepřátelóm bude mieti aniž kto toho bude moci raniti a jiných mnoho mocí má, kterých potom na něm pozná. A s tiem ode mne pána svého pozdravíš a úmysl mój vešken mu zjevíš. Koba panně poděkovala a velmi ráda to poselstvie přijala i vece: Panno Forpanje, to vše se má státi a vuole tvá naplniti. Přivěžiž mi sama rukama svýma ten prsten dobře pod mé levé křídlo, abych mohla svobodna letěti a prsten neztratiti. Neb žádného odpočinutí na tomto divokém moři mieti nebudu moci. To panna hned udělala a prsten mu dobře přivázala i vece koba ještě ku panně: Daj mi v tom radu svú, kterak bude moci pán muoj bezpečně k tobě přístup mieti a jakým spuosobem? Panna kobě odpovědě řka: Jest li pán tvuoj tak mocen i na lidech také, jako s mi pravila, ať rozkáže sedmdesáte a dva nových korábuov nadělati tiem větčích a což muože najviece lidí výborných a silných, zvláště kteří v turneji umějí a k boji dospělí byli. Ty ať všecky s sebú vezme a ať tiem vším[vo]vším] wſſiem spúsobem to zřiedí a sem se připlaví, jako by kupci byli. A jest li že mu Buoh tak sem pomuož, tehdy má i jeho věc na dobré vyjde. Neb já tudy budu moci, bez[159r]číslo strany rukopisupečna
