[161v]číslo strany rukopisuzámci se božím[wq]božím] božiem spuosobem otevřeli. A hned ta koba tiše pannu Forpanje až k břehu, kdež svatý Ozvald bieše, přivedla a jemu ji poctivě v moc dala. Svatý Ozvald nemeškaje pannu Forpanje k sobě přijal, s velikým utěšením ji objal, líce její políbil a tak se s ní radostně objímáše, že toho potom nikdyž[wr]nikdyž] mikdyž, jakž jest živ s ní byl, ani jeho nedotýkáše, ale všemohúcieho Pána Boha za to velmi snažně[ws]snažně] ſnažňe prosil jest, aby je ráčil oba v čistotě zachovati, i vecechu oba amen.
S tiem svatý Ozvald káže všecky koráby od břehu odstrčiti. Sám také s královnú na svém korábu se plavil na tom divokém moři. A když již tak od břehu podál byli, tehdy pohan s lovu se vrátil a stehno zlaté od toho jelena domóv nesa, chtě to dceři své darem dáti pro tu velikú lásku, kterúž k ní měl. A když dcery nenalezl, kázal sobě hned svú trúbu přinésti i poče v trúbu silně trúbiti. Neb to trúbenie znamenal se jeho hněv velmi veliký. Ihned k takovému jeho trúbení přiběhlo a sjelo se pohanuov na třidceti ticícóv, neb ti všickni znali horlivost královu po jeho trúbení, i vece ke všemu zboru: Od vás já rady žádám, že dcera má od jednoho kupce jest vzata a preč odnesena. Co se vám v tom zdá učiniti, neb já hněvu svého nikterakž neukrotím, leč se nad ním pomstím. Všickni k tomu mluvili, aby nikoli bez pomsty toho nenechal. Tehdy ten pohan lítý z toho množstvie třinácte tisícuov výborných lidí vybral a hned je se honiti dcery své na divokém moři a v trúbu svú zatrúbiv. To uslyševši králova dcera, hned rúče běže tu, kdež svatého Ozvalda naleznúti měla, i vece jemu zamúcenú a truchlú[wt]truchlú] truhlu tváří: Ej, pane muoj, zahynem již všickni, neb sem slyšela trúbiti otce svého v jeho trúbu, kterážto jeho převeliký hněv znamenává. Jest li že nás postihne, ukrutně my všickni zmordováni budem. Protož rúče pros Boha svého, a jáť hned veň uvěřím, ať ráčí to zpuosobiti, co sme my jeden den ujeli, aby on za tři dni to ujeti jedva za námi mohl se vším lidem svým. Hned svatý Ozvald poče k Bohu snažně volati a takto řieci: Milý Bože, stvořiteli všech věcí, znaj mé těžké a obtížné pracovánie, že to nedělám pro nic pro jiného, než aby tato panna se mnú a já s ní v čistotě přebývali. Vezři na nás zamúcené a nedaj nám od toho pohana lítého zahynúti. Slib ten, kterýž sem tvé svaté milosti slíbil, pomóžeš li mi se všemi šťastně[wu]šťastně] ſſťaſtňe na mé obydlé, hotov sem všecko naplniti a skutkem dokonati. Račiž tomu pohanu lítému jeho cestu prodliti, což my za jeden den na tomto moři ujedem, aby on jedvy za tři dni ujeti mohl. Tehdy ihned Pán Buoh, uslyšev svatého Ozvalda modlitbu, náramně protivný a vichrový vietr přepusti na to miesto, kdež pohan s svými honieše. Tak ho vietr sem i tam točieše, že sobě pohan i s svými poče stýskati pro tak búřku velikú. A zatiem svatý Ozvald s pomocí boží přes to divoké moře se všemi svými ve zdraví[wv]zdraví] zdrawie přejel
