krmieše a nahým rúcha dáváše. A mrtvým a zbitým pohřeb pečliv jsa dáváše. Tob1,21 Tehda když navrátil se bieše král Senacherib, utiekaje od židovstva, ranú, kterúž u něho Buoh učinil bieše pro rúhanie jeho, a rozhněvav se, mnohé zbil by z synuov Izrahelových; Tobiáš pohrabováše těla jich. Tob1,22 A když zvěstováno jest králi, kázal jest jeho zabiti a vzal jest všicknu podstatu jeho. Tob1,23 Tobiáš pak s synem svým a s ženú utekl náh. Tajil se jest, nebo mnozí milováchu jeho. Tob1,24 Po dnech pak čtyřidceti pěti zabili jsú krále synové jeho Tob1,25 a navrátil jest se Tobiáš do domu svého a vešken statek jeho navrácen jest jemu.

Druhá

Tob2,1 Potom pak když byl by den sváteční Páně a učiněn bieše oběd dobrý v domu Tobiášově, Tob2,2 řekl jest synu svému: Jdi a přiveď některé z pokolenie našeho bojície Boha, ať hodují s námi. Tob2,3 A když odšel bieše, navrátiv se zvěstoval jest jemu muže z synuov Izrahelových zadáveného ležeti na širokosti. A inhed vyskočiv z seděnie svého, opustiv oběd postní, přišel jest k tělu. Tob2,4 A vzem je, nesl jest do domu svého tajně, a když slunce zašlo bieše, opatrně pohrabal by jeho. Tob2,5 A když skryl bieše tělo, jedl jest chléb v pláči a třesení, Tob2,6 pamatuje tu řeč, kterúž řekl jest Pán skrze Amosa proroka: Dnové hodní vaši obrátie se v kvielenie a pláč. Tob2,7 Když pak slunce zašlo bieše, odšel jest a pohrabal jest jeho. Tob2,8 Káráchu pak jeho všickni bližní jeho řkúce: Však tejto věci pro {dle}meziřádkový přípisek mladší rukou příčinu zabit býti kázán jsi, a jedvy utekl jsi smrti přikazovánie, a opět pohrabáváš mrtvé. Tob2,9 Ale Tobiáš viece boje se Boha nežli krále, bráše těla zbitých a tajieše v domu svém a o puol nociech pohrabováše je. Tob2,10 Přihodilo se jest pak, že některého dne ustav od pohrabovánie, přišed domuov, povrhl bieše se podlé stěny a usnul bieše. Tob2,11 A z hnízda vlastovičieho spíciemu jemu horká lajna vpadla by na oči jeho a byl by slepý. Tob2,12 Toto pak pokušenie proto přepustil jest Pán přihoditi se jemu, aby potomním dán byl [příklad]text doplněný editorem trpělivosti jeho jakožto i svatého Joba. Tob2,13 Nebo když v nemluvnosti své vždyckny Boha bál by se a přikázanie jeho ostřiehal by, nenie zamúcen proti Bohu, že rána slepoty přihodila by se jemu. Tob2,14 Ale nepohnutedlný v boží bázni zuostal jest, čině dieky Bohu všickny dni života svého. Tob2,15 Nebo jakožto blaženému Jobovi posmieváchu se králové,