stavie[27r]číslo strany rukopisuše,
almužny veliké činieše.
Mší mnoho poslúcháše,
hodiny jako kněz řiekáše.
A v tom pokoji v svém úřadě rozléně[ek]rozléně] rozlicznie,
o němž jemu bylo býti, o tom najméně počě tbáti.
Kniežěcí úřad jest v súdě seděti
a sirotčí žalobu slyšěti.
On pro sirotky na súdě nesědáše,
ale dievčie dědiny jiným dáváše.
Sirotci a vdovy k němu voláchu,
vdovy se dcerami přěd ním klekáchu.
Vida to, preč pojědieše,
pánu některému súd rukú pokynieše.
A ti páni tak sirotky súdiechu,
až jich dědiny sobě i přisúdiechu.
Tak jě z sbožie jako Radocha z člunka vysadiechu
a ta pánóv najvěčších[21]–e- nadepsáno [bieše]text doplněný editorem rota.
Když král tomu násilí v zemi býti přěpusti,
buoh na krále tento nedostatek spusti,
že v svú radu Němcě počě púštěti
a jich rady jě sě ve všem držěti.
Na to jej němečská rada přěmože,
že Rudoltovici k říši pomože,
jehož otec byl zabil otcě jeho.
Proti věrných radě na svú hlavu vsadi vraha svého.
O věrnéj radě nerodi tbáti
i jě sě Albrechtovým lidem střiebra, zlata sláti.
[II-444]číslo strany ediceTo bylo zjevně znamenie
božieho rozhněvánie,
že byl tak ohlúpen smysl jeho,
že za přietel jměl vraha svého.
Albrecht s Čechy krále říšského[el]říšského] rzieczſkeho Adolfa zabi,
kako v tom boji sě jměl Smil Ojieřovic, dnes ješče mluvie Švábi.
Tehdy biskup Řehoř snide,
na biskupí stolec Jan vznide.
Ot Albrechta, krále jednookého
A když Albrecht s Čechy své nepřátely pobi
a když českým střiebrem a zlatem říšě doby,
počěchu němečščí měščené k němu listy sláti
a jeho na svého krále do Čech zváti.
Když sě silně Albrecht v říši uváza,
na krále českého práva potáza,
že jmu nechce hor střiebrných dáti
ni jemu tří měst v svéj zemi lepších vzdáti.
To královi českému škodno bieše,
že v svéj radě Němcě jmieše,
že, což sě s nimi radieše,
to Albrecht inhed vzvědieše.
Ote dvú Václavú
Král český syna Václava jmieše,
ten již králem uherským korunován bieše.
Mně, by mu u boj s říšským[em]říšským] rzyeczſkym sě bylo sníti,
umysli dřéve k synu do Uher jíti.
Nebo jedno toho syna jmějieše
a pro to jej radějie v Čechách vidieše.
Čechy mocně v Uhřiech na Rákuši ležiechu,
a což jim bylo libo, to z nich činiechu.
Vjev král do Budína,
vzě z Uher i s korunú syna.
Král se čstí sě s synem do Čech dobra
a král říšský[en]říšský] rzieczſki do Čech sě pobra.
Albrecht, král říšský[eo]říšský] rzieczſki, v zemi vnide
a přěd Hory střiebrné přijide.
Na Horách Jan [z]text doplněný editorem Strážě a Jindřich Lipský biešta,
ta hrdinná i páknúti jmu nedadiešta.
Pan Beneš z Velešína mnoho pícníkóv u mále pobi
a tu Švábóv mnoho zbi.
Když sě králova moc všecka snide,
Albrecht z Čech během vynide.
Jindřich s Ješkem vždy u Švábóv biešta
a škodu jim velikú činiešta.
A to Jindřichovi i pomože,
že pro své hrdinstvo od toho časa sě zmože.
Když bez škody vrah český z země vynide,
tehdy král český pro žalost u velikú nemoc vnide.
K tomu jmu také někteří připomohu,
ale tu řěč porúčiemy [27v]číslo strany rukopisubohu.
