Pro to sě páni někteří [26r]číslo strany rukopisurozhněvachu,
Rudolta, krále říšského[ec]říšského] rzieczſkeho, naň pozvachu
řkúc: „Lépe jest dědinu pustu jmieti,
než Němci dáním královým budú ji držěti.“
Rudolt do Rakús přijide,
král po němečskéj radě k němu přijide.
Tu král Rudoltovi všě své země vzda,
Rudolt, jiné obdržě sobě, Čechy a Moravu královi vzda.
Král, upustiv za rohy, počě chvátati za nohy
i jě sě na Rudolta jako bez vesla proti vodě hrabati.
Ach, běda krále šlechetného,
že neschova krále[20]J. Daňhelka uvádí: jazyka přirozeného,
jímž by dobyl jmene dobrého
a jímž by dobyl sobě sbožie velikého,
s nímž by byl mohl viece dobyti
a své nepřátely všecky zbíti.
I jě sě jich tupiti
a, kakž moha, hubiti.
Záviši, vybraného rytieřě z Meziřiečie, z země vypudi,
Vítkovicě s úsckého[ed]úsckého] uſſeho hradiščě spudi.
Budějovicě otjě Čiečovi,
Poděbrady Vilémovi.
Kladsko otjě Zvieřětičským
a Lúně Žirotínským.
Jiným pánóm otjě mnoho jiného,
a čině jim mnoho zlého.
Pana Benešě káza u věži užéci.
Ti skutci nemohu jemu tak stéci.
[II-405]číslo strany ediceVdovy naň k bohu z násilé žalováchu,
sirotci naň plakáchu.
Těch hlas právě přěd buoh jdieše,
neb jim ot krále násilé veliké bieše.
A pro to, když mu Čechóv třěba bieše,
služby hotové ot nich nejmieše.
Čie kleščě liška ohryzla vědúci,
vzdálila sě ot něho, a potřěbu jmajíci.
Takéž král nesmě Čechóv u potřěbu přivinúti
věda, že nemohú túhú toliko zlého zapomanúti.
Vecě král: „Až sě s vojny vráci,
zaválém Čechóm velikú práci.
Chci Petřín pavlakú postřieti
a na pražském mostě nebude Čecha viděti.“
Právě živ býti nerodieše,
když tu řěč tak zjevně mluvieše.
Málo Čechóv s sobú na vojnu pojě,
s Němci jide, již jě svojě.
Závišě s svú bratří tu jdieše,
to královi českému velmi škodieše,
neb ten moc jeho všecku vědieše
a v jeho vojscě přátely jmějieše.
Když zajtra boj již chtiechu vzieti,
Závišě královi káza pověděti:
chtěl li by jemu milostiv býti,
chtěl by jemu zajtra užitečně poslúžiti.
Král nerodi k tej řěči stanu přistaviti
řka: „Než bych to učinil, radějí chci zabit býti.“
Tehdy král s Němci u boj vnide
a pohřiechu ten tu snide.
Ta túha sě sta den svatého Rufa[ee]Rufa] ruffu u pátek,
ten svatý mučenník jest veliký svátek,
léta ot narozenie Jezukrista milého
po tisíci po dvú stú po sedmidcát osmého.
Ot Rudolta, krále říšského[ef]říšského] rzymſkeho
Rudolt po boji do Čech pojide,
ale markrabie brandenburský do Čech přijide,
chtě za královicě s ním boj vzieti.
Vzvěděv to Rudolt, počě za sě jěti.
Brandenburský markrabie v zemi sě uváza
a svého rodicě Vaňka do Sas vzieti káza.
Závišě z Vítkovic královú pojě
a jmě prospěšné proti Němcóm bojě.
Měščené na města rozličné Němcě pustichu,
s nimiž měščené zemanóm mnoho zlého učinichu.
Zpleniece jě, i zežžiechu,
zjemúce jě, z nich duši vymučiechu.
Sami páni jechu sě vaditi,
to počě zemi najviec škoditi.
Opět sě jěchu mstíti
a na Němcě také jiezdy činiti.
Časté bojě s Němci jmieváchu.
Pak Čstibor z Lipníka okolo Prahy,
Jaroslav Jablon[26v]číslo strany rukopisuský
