a zemi [22v]číslo strany rukopisujemu opět vzdachu.
Kněz sě jě svých milovati
a o Němcích nic netbati.
Ot knězě Děpolta zahlazenie
Tehdy kněz Děpolt zlicovský,
jenž by nynie slúl kúřimský,
nechtě knězi Přěmyslu slúžiti.
Kněz Přěmysl musi naň jíti.
Kněz Děpolt proti němu vynide
a v tom boji snide.
Zlicov město dobré bieše
a nad ním tvrdý hrad stojieše.
Čechy přěd Zlicov přijidechu
a valem u přiekop vnidechu.
všichni „Vzkuřimy[df]Vzkuřimy] wſkurzymy!“ řečechu,
pro to tomu městu Kúřim vzděchu.
Děpoltova čeled do Polan jide
a tu bez mála všechna snide.
Tehdy knieni Svatava káza u Prazě most činiti,
kněz káza mnoho němečských kopáčóv zbíti.
Kněz u městě v okenci stojieše
a na město hledieše.
Naliť z Řězna měščenín jědieše,
jenž mu dvěma penězoma dlužen bieše.
Přěd súdem jě sě kněz naň žalovati,
že jemu mzdy nechtěl dáti.
Řka: „Táhl sem nahoru jeho kamenie,“
i ukáza jemu vše znamenie.
A když jemu zaplati,
vecě: „Chci jě ofěrovati.
Neb sem za ně cělý den musil dělati,
a pro to jě mohu[dg]mohu] moho bezpečně bohu dáti.
K tomu mě Němci připravichu,
mé Čechy s právem mi to učinichu.“
O prvém královi Ottakarovi
Ciesař Otta na Sasy jide,
kněz k němu do Sas přijide.
Kněz o sobě stojieše
a ciesař s svými jinde bieše.
Sasici na české stany udeřichu,
a Čechové jě udatně pobichu.
I opět jě kněz Přěmysl pobi
a mnoho na Sasiech tvrzí doby.
Pro to ciesař Přěmysla jě sě milovati
i káza sě jemu korunovati.
Na biřmování knězi ciesař rúchu vzváza
a Ottakar, točíš Ottě míl, jemu řiekati káza.
Druhým ocasem obdaři lva bielého,
Budyšínem a Zhořělcem rozšíři zemi jeho.
Tehdy tě městě ciesař jemu k dědině da
a přěd kniežaty tehdy prstenem jemu vzda.
Tak Ottakar třetí král u Prazě korunu přije,
pak ležě na Křivoklátě s Smilem, a tyjě.
Čechy všě své nepřátely zbichu
a tak všě své nepřátely uhrozichu,
že po všěch Němcích jechu sě mluviti:
„Ten válej[dh]válej] wale s Čechy, kterýž nechce živ býti.“
Pak na velikú rozkoš sě Čechy dachu,
a pro to o dobrém jménu nic netbachu.
Staří sě jechu doma jako vepři týti,
mladí počěchu s ohaři honiti.
Ot toho času šlechtici sě toho přijechu,
ješto holoty dřieve za úřad jmiechu.
Dřieve psy u vláščí dóm s holotami otlúčiechu
a sami čísty domy jmějiechu,
dřieve páni často sě sjezdiechu
a o čsti a o pokoji zemskému mluviechu,
dřieve lovci sami loviechu
a páni k nim na čas sami přijediechu,
dřieve páni na říji sě sjezdiechu
a v hromadě v utěšení přěbudiechu
a tu za obyčej v radě sediechu
a pokoj veliký zemi činiechu,
[II-285]číslo strany ediceale tehdy páni z sebe holoty zčinichu
a v jednom domu s ohaři vzbydlichu.
To sobě za čest a za kratochvíl přijechu,
že jedno vo ohařích vzmluviechu.
A pro to sě jechu v sboží chuditi
a pro psí smrad brzo mřieti.
