[C3v]číslo strany rukopisupo smrti. První neplné, druhé dokonalé a plné.

První blahoslavenství člověka jest v smrtedlném životě zřízeným milováním Pána Boha. Z toho věz, že každý zde člověk smrtedlný, jenž Boha zřízeně miluje, jest blahoslavený. Druhé věz, že poněvádž zřízení Boha jest milovati, jest najsvobodnější, najlehčejší, najspravedlivější a najduostojnější a najutěšenější, že každý člověk má o to najvíce státi do své smrti. A dím najsvobodnější; neb nižádný nemuož zabrániti člověku Boha milovati. A dím najlehčejší; neb i chudý i bohatý, i zdravý i nemocný, i cele udný i chromý, starý i mladý, muž i žena, na zemi i na moři, v domu i na poli, v povětří i v nebi muož Boha milovati, odstrče hřích od vuole své, a zvláště nenávist, jenž člověka táhne od Boha a vzdaluje, v mysli roztržena činí, v cestě blahoslavenství zmeškává. Třetí dím najspravedlivější; neb všeckny spravedlnosti pro to sou, aby se milování Boží množilo. Protož tak jest, že všeckny spravedlnosti nečiní člověka spravedlivého, když Boha zřízeně nemiluje; a kdož Boha miluje, ač jiných spravedlností nemuož dostati, tak jest spravedlivý, poněvádž že miluje Boha zřízeně, a také miluje i bližního. Čtvrté dím najduostojnější; neb kdo Boha miluje zřízeně, ten jest synem božím. Protož dí svatý Jan v první kapitole. Kteříž kolivěk vzali sou – totiž Krista –, dal jest jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho a z Boha urozeni sou, totiž láskou a milováním. Aj, dí svatý Jan evanjelista, že dal jim moc syny božími býti. Ó moci člověku daná nade všecky věci, jenž sou větší než moc králem moci býti všeho světa a než moc moci papežem býti! Neb co platno jest tato která moc, když by nebylo k tomu moci synem býti? Protož stojíš li, člověče, o moc království, papežství neb o jinou kterou moc v světě, ej, milý kře[C4r]číslo strany rukopisusťane,