Naj[C3r]číslo strany rukopisublahoslavenější ji nazvali a muž její, Pán Ježíš, chválil ji; neb jest k múdrosti Ducha svatého usta svá otevřela. A zákon dobrotivosti byl jest v jejích ustech, mnohé dcerky shromáždily jsú, to věz duše svaté shromáždily sú zboží mnohá, to věz ctnosti. Ale ona sama přesáhla jest všecky. Neb církev svatá, jenž jest chot jediná Kristova, již jest tři a třidceti svatě frejoval, ji dělal, pro ni ostrým klal, když jest na kříži od Longina kopí hrubé v bok svuoj svatý přijal, pro niž jest umřel, ta jest jemu velmi milá, již bude chváliti, řka v Kantikách. Všechna krásná, přítelkyně má, a poškvrnka není na tobě, poď, budeš korunována. Tato chot, církev svatá, jenž jest zbor všech svatých, jichž Kristus jest hlava, to věz najdůstojnější. A oni udové, to věz míně[g]míně] mýmě důstojnější. Ta církev svatá i s Kristem jelikožto člověkem[h]člověkem] člowěk přesáhla jest v zboží všie[i]všie] wſſe důstojnosti každú jinú duši, jenž jest dcerka Kristova, a té matky choti Pána Jezukrista. Kterážto chot volá k svému choti v Kantikách neb v Písních Šalomúnových. Tiehni[j]Tiehni] těhni mne po sobě, totiž z marnosti světa k věčnému blahoslavenství, a to provázkem víry, naděje a lásky, jenž jest napřed spleten, neb k tomu jest připraven ten provázek.

Že k blahoslavenství má člověk vtažen býti z marnosti světa provázkem dříve řečeným, jenž se nebrzy odtrhne tomu, kdož jej pevně splete. A člověk také bude tím pilnějí pletení i táhnúti, když sezná některak, k čemu plete a tíhne, že k blahoslavenství. Protož aby některak vírú poznal blahoslavenství, věz, že jedno blahoslavenství jest věčné, jenž jest byt neb božství. Jeden Buoh otec, syn i Duch svatý, svrchované dobré, od něhož každá věc dobrá vzala jest svú dobrotu a od něhož každé stvoření rozumné blahoslavené jest blaženo. Druhé blahoslavenství jest stvořené, a to jest dvoje. Jedno před smrtí a druhé