Pro[C4v]číslo strany rukopisutož dí svatý Augustýn. Blahoslavený jest, který má, co chce, a nic zlého nechce. Z toho věz, že blahoslavenství jest nasycení bez nedostatku rozumného stvoření, jako anděl neb člověk blahoslavenstvím tak bude v své vuoli nasycen, že což bude moci chtíti, to bude míti, a nic zlého nebude moci chtíti; neb již nebude v své vuoli dobré stvrzen. Ale snad díš. Svatí ne všeho mají v nebesích, což chtí; neb chtějí, aby jich těla z mrtvých vstala a byla oslavena, a toho nemají. To věz, že svatí ještě nemají plného blahoslavenství; neb ještě nemají těl oslavených, kteráž po dni soudném budou míti. Protož po z mrtvých vstání v soudný den tu u plně bude dokonáno blahoslavenství na choti vyvolené Pána Ježíše, to jest na zboru svých svatých, jenž spolkem jsou jedno tělo, v níž nebude nižádný nedostatek, ač nyní mnozí údové toho těla trpí od zlých, ani je tlačí. Ale když Pán Ježíš příjde a dí. Poďte, požehnaní otce mého, přijměte království, tehdy ihned vejdou v věčný život, to jest v plné poznání Boha jednoho v bytu a trojího v osobách, a to rozumem, v poznání Pána Ježíše v těle tělesným okem. Jakož dí Pán Ježíš ve Čtení sv. Jana v XVII. kapitole. To jest věčný život, aby poznali tě samého pravého Boha, a jehož s poslal, Jezukrista. A z toho dále vymni, že blahoslavenství věčné v rozumném stvoření záleží na plném poznání Boha a na kochání a na milování Boha a na držení a věčném odpočinutí v Bohu a v jeho poznání a milování. Ó blahoslavené odpočinutí, jenž odpočívati budou synové Boží požehnaní, bez zlořečení vidouce tvář jeho, majíce jméno na svých čelech, sedíce bez noci v světle – neb víc noc tam nebude –, sedíc v světle bez lucerny, jíž nebudou potřebni – neb Buoh věčné světlo je osvítí. Protož ni slunce, ni měsíce budou potřebni, chrámu nebude potřeba; neb všemohúcí jich chrám bude beránek. Sednou, odpočívajíc od prá[D1r]číslo strany rukopisuce