kou[C2v]číslo strany rukopisudelek, totiž ze tří malých rozdílcuov neb kapitolek. Ještě dobré jest věděti, že první pramínek, víra, má tři niti. První nit vyznání. Druhá Písma milování. Třetí v Bohu kochání. První nit předou hloupí, sprostní, dobří. Druhou rozumní. Třetí dokonalí. Druhý pramínek, naděje, také má tři niti. První, aby nižádný nezuofal. Druhá, aby nižádný v naději nehřešil. Třetí, aby každý svú nadějí hříchy rozptýlel. Také láska má tři niti. První nit, aby milování bylo nad tělesné rozkoši. Druhú, aby bylo nad tělesné potřeby. Třetí, aby bylo nad tělesnú živnost. A tak spletený provázek nemuož delší býti. Neb dí milý spasitel. Většího nad toto milování nižádný nemá, než aby duši položil za přátely své. Tu nit napředla jest múdrost božská, Syn boží, Pán Ježíš, když jest z milostí, ne z dluhu, dobrovolně[f]dobrovolně] dobromolně, ne bezděčně, ne za přátely, ale za nepřátely, za nás hříšné svú duši dal z těla na kříži ukrutnú smrtí vypuditi. O této přízi a o nitech mluví Šalomún v Přísloví v poslední kapitole, že žena silná hledala vlny a lnu a dělala jest múdrosti rukú svú. Ruku svú vztáhla k silnému dílu a prstové její drželi sou vřeteno. Žena ta, o níž dí Šalomún z Ducha svatého, jest církev neb zbor svatý, jenž jest žena silná, ale pracuje statečně, aby tu přízi a ty niti, o nichž jest řečeno, dokonala. Neb na těch nitech má býti všeckno rúcho drahé setkáno, aby její čeledínové, jsouc dvojím rouchem odíni, nebáli se zimy. První rúcho, vezpod skryté, kolč, plátno bílé, jest nevinnost v duši, jíž na její čeledi zde nevidíme. Druhé roucho, zevnitř zlatohlavové, šlechetní zjevní obyčejové. V tom dvojím rouše chodí čeledíni krále, Pána Jezukrista, a jeho milé choti, církve svaté, jenž jest žena silná v ctnostech; neb síla a okrasa jest roucho její, síla ne tělesná, ale statečnost, jíž se smí pro Krista a jeho pravdu na smrt nasaditi, aby za něho umřela z dluhu, za niž on jest umřel bez dluhu, z milosti. Naj[C3r]číslo strany rukopisublahoslavenější