Prv[B1r]číslo strany rukopisuní[d]První] Prwij věc jest pravda, jenž jest osvícení duše, jíž pozdvihuje. Protož slovo Boží, jenž jest pravda od něho vydána, slove světlo v svatém Písmě. Druhá věc jest zpráva mocné pravdy, jenž duše potvrzuje. Prvá věc věrou. A druhá Písmem pevným od Ducha svatého vydaným. A tak Písmo brání víry a víra přivoluje Písmu. A když jest víra živá, tehdy jest křesťanská, a živá jest, když Písmu věříc přikázaní Boží míle plní. Protož dí svatý Augustýn v knihách o lásce. Milováním víra křesťana, bez milování víra ďáblova. Ale kteří nevěří, horší sou než ďáblové. Protož kdo chce víru platnú a živou míti, musí Boha nade všecky věci milovati, polože víru jako kořen v srdci a vyznání pravdy Boží jako ovotce v ustech, aby víra srdečná vyznání pravdy vždy plodila. A k tomu mluví svatý Jan Zlatoustý řka. Kořen vyznání jest víra srdce. Ale vyznání ovotce neb užitek jest víry, dokavád víra veliká jest, vždy plodí neb rodí vyznání v ustech. Ale jakž vyznání v ustech tuchne, rozuměj bez pochybení, že víra srdce toho již rozťata jest. Aj, dí apoštol. Srdcem se věří k spravedlnosti a usty vyznání bývá k spasení. Protož ani vyznání ust bez víry srdečné, ani víra bez vyznání platná jest. A tak praví ten svatý a má pochop z řeči Pána Ježíše, jenž dí. Kdož mne vyzná před lidmi, toho já vyznám před Bohem i před anděly jeho. Hrozné slovo! Ale pohříchu toho málo dbají, kteříž pravdy nevyznávají. Pakli usty vyznávají, ale skutky zlými odpírají. O nichž dí svatý Pavel k Týtovi. Vyznávají – totiž usty –, že znají Boha, ale skutky – to věz zlými – zapírají. A takoví mají víru mrtvú jako ďábel, otec jich, a víry živé nemají, kterúž mají synové Boží, jíž svět přemáhají. O nichž svatý Jan v své kanonice dí. Všeliké, jenž z Boha narozeno jest, přemáhá svět. Dí všeliké neb každé, aby ukázal, že Buoh neodlučuje ani ženy, ani