[B3r]číslo strany rukopisuBoží štědrosti, z hojnosti, z zasloužení, z okušení věčných věcí. Prvního jest duovod tento, že člověk znamenaje Boží nesmírnou štědrotu, jíž každému vuoli nasycuje, jíž se sám dává k věčnému požívaní. Otec dal Syna na umučení, aby hříšné vykoupil. Syn dal své tělo, aby lačné sytil, krev, aby žížnivé napojil. Duch svatý dává se, aby v dobrém hojně zapálil. Viz tu štědrost velikou! Byl li s velikým hříšníkem, utec se k štědrému krve vylití Syna božího, a budeš nětco jistějí v naději. Pakli jsi veliké lásky, jez jeho tělo a pí jeho krev – neb jest obé z štědrosti tobě připravil –, a tak budeš jistějí v naději. Neb dí. Kdo jí tělo mé a pí krev mou, ve mně přebývá a já v něm a neumře na věky. Také přistup rozumem k Duchu svatému a věz, že z jeho nesmírné dobroty všickni darové pocházejí, a tak i naděje, v níž budeš posílen. Druhého tento jest duovod, že kdož pilně milému Bohu slouží, ten hojně zasluhuje, a tak má pojištění odplaty. Protož jistější má i naději z slova Pána Jezukrista, jenž dí. Mihoděk, slúho dobrý a věrný, že v malých věcech byl si věrný, nad mnohé ustavím tebe, vejdi v radost pána svého. A také z onoho slova. Věru pravím vám, že vy, kteří ste následovali mne v druhém narození, když sedne syn člověka na stolici království svého, sednete i vy na dvanácti stolicech, soudíce dvanácte roduov izrahelských. Třetího duovod jest, že když okusí člověk věčných věcí, rozuměj rozumem, váže věčnú radost, maje v paměti, že svatý Pavel dí, byv v nebesích, že oko nevidělo ani ucho slyšelo ani na srdce člověčí vstoupilo, což jest Buoh připravil milujícím jeho neb milovníkuom svým. Neb oko tělesné, ucho i srdce zde nemuož u plně seznati Pána Boha a té radosti, kterúž bude člověk v království nebeském míti. Aj, když člověk těch věcí zakusí velikú žádostí, tehdy nětco své naděje pojistí. A tak již máš, že jistota naděje