a ji rozuměje, pečet každou odjał

a četl v ní skutečně,

kázał z ní důvodně,

12 až było k podivení,

mistrů umění jako jeho není,

ve všem je převýšił,

mocně trestał, učił.

13 Otec, matka neznali,

co by měł činiti, ačkoli věděli,

že nikdá nehřeší,

živ jest k vůli Boží.

14 Nebo on sám od sebe

věda, co činiti, proč jest přišeł z nebe,

vůli Otce plnił,

až je i opustił.

15 Nad čímž se zarmoutili

a velmi bolestně jeho sou hledali,

teprv třetího dne

nalezli jej v Chrámě.

16 Jemuž když za złé měli,

moudře odpověděł: „Zdaž ste nevěděli,

že v tom musím býti,

co chce Otec míti?“

17 A v tomť svou słávu zjevił,

Otce, svého Boha, zjevně býti pravił,

jehož víc miłovał

nad lidí, posłouchał.

18 Ve všem řád spravedlnosti

znał, jeho ostříhał,

protož z své moudrosti

i rodiče své ctił,

v Bohu jim poddán był.

19 Onť sám tu čest obdržeł,

že řádně a právě rodiče ve cti měł,

jimiž nepohrdał,

ač nerozum jich znał.

20 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek Ó, Kriste nejsvětější

a v své spravedlnosti Otci nejmilejší,

toběť v tom rovného

není nižádného.

21 Protož tě velebíme,

s Otcem, s Duchem svatým ctíme i vzýváme,

žádajíc spasení

z tvého zasłoužení.

22 Ó, dejž růsti dítkám svým

ve všelikou pravdu pod pěstováním tvým

skrz Ducha svatého,

díło vnitřní jeho.

23 Mnohým ku podivení

a věrným pěstounům s cirkví k potěšení,

jména tvého k chvále

v nebi k věčné słávě.

E XIII O pokřtění Páně. (Jako E II)

[1]text doplněný editorem[545]V prameni není obsaženo. Pozdvihněmž zhůru

k nebeskému trůnu

srdce i hłasu,

aj, v přítomném času

ctíce słavného

posła nebeského,

Krále našeho.

2 Jenž jsa rozený

Syn Boží jediný,

hned od mładosti

pečovał s pilností,

byť Boha Otce

cele a do konce

vůli naplnił.

3 V Zákoně jeho

od dědinství svého

vždy přemyšlovał,