toť já tobě pravím [hole]text doplněný editorem,
tuť je ve všem pravá zvóle,
i od pitie i od jedenie,
[80] v ničemž nedostatku nenie.
Myť netrpíme nikdy hladu.
Když již tovařišie sadú,
tuť já dosáhna úkrucha,
nenie partéka tak sucha,
[85] bych jie nerozmočil jíchú,
tiem lekuje svému břichu;
i budemy dobřě syti.
K tomu máme dosti píti
pitie ctného do nerody.
[90] Častokrát také vody
napijemy sě pro zdravie,
neb jest velmi dobra hlavě.
Ba, od zdravyť se mámy pyšně,
masa, kúr dosti přielišně –
[95] toť jest na každé posviecenie,
v ničemž nedostatka nenie:
když to koli u nás bývá,
mámy přieliš dosti piva.
Ale vám miesto sniedanie
[100] dadie políček za ranie.
Však ste jedno za ranie syti,
[21r]číslo strany rukopisubývajíce vždycky biti.
Miesto jedenie oběda
třepačkám kyjevá rána přěsadá.“
[105] A když žák přesta mluvenie
dvořák vece: „Toho nenie!“
Okřiče sě naň hněvivě
a řka: „Žáku, mluvíš křivě,
bychom byli[d]byli] bylo hladoviti
[110] u dvora a kyjem biti.
Ach, přěhubená partéko,
i co jest tobě[e]tobě] w tobie řeči této
o nás mluviti třěba,
sám nejsa nikdy syt chleba?
[115] Co dobrého do vás, žáci?
Však ste vy hubení žebráci,
jenž tečete dóm od domu,
hekajíce a chtiece tomu,
by vám dali jíchy mastné.
[120] Auvech, vaše bydlo strastné!
Tuť vám dadie partéku režnú
a s tiem vás pesky vyženú.
Pakli již na vaše ščěstie
vám dadie v některém miestě
[125] jíchy nemastné a málo,
vej, kak sě vám dobřě stalo!
[21v]číslo strany rukopisuJiž sě vše zdálo po vóli.
S tiem pak běžíte do školy,
a to s velmi dobrú myslí,
[130] mniec, byšte na hody přišli.
Tuť vás pak starší omýtie,
i chléb i jíchu vám vzchytie[f]vzchytie] wzchi ie
[a to všecko zjedie sami.]text doplněný editorem[2]verš v rukopise chybí
[Jmúť se vás bíti metlami,]text doplněný editorem[3]verš v rukopise chybí
[135] budúť sě nad vámi mstíti
hněvy, nejsúc dobřě syti.
Ach, toť vám psota nehovie!
Slýchalť sem dávné příslovie,
žeť žákóm draho vařenie.
[140] Protož ty nechaj svářenie
se mnú, nebť já také vědě
praviti o vašiej biedě,
což vy jie máte, žáci.
Ale my, panici dvořáci,
[145] když již za stolem sědem,
inhed na sě lúčiemy chlebem.
Myť nic nešetřímy toho,
neb ho mámy přieliš mnoho.
Tuť nám dadie jiesti dosti.
[150] Pakliže pro jiné hosti
nás kuchaři zapomanú,
inhed já od stola vstanu
i běžím tam sám k kuchyni:
dadieť mi dosti zvěřiny –