že horšieho bydla nenie,

[235] než vy je máte, třepačky.

Ale já, když sedím s žáčky,

toť bez chlúby chci pověděti,

tuť sú mnohé městské děti,

jenž jsú také pod mú stráží.

[240] Tyť já všecky metlú káži

a sám sě pak bitie zhojím.

V svátek sě jeho nic nebojím.

A když přijde čas postný,

mně vděčný a velmi radostný,

[245] o němž jest dlúhé pravenie,

co mám tehdy utěšenie!

[Když já již budu na poli,]text doplněný editorem[4]verš v rukopise chybí

[ano všecko po méj vóli,]text doplněný editorem[5]verš v rukopise chybí

[neviem nic o chudobě,]text doplněný editorem[6]verš v rukopise chybí

[250] [sem sám dobrovolen sobě.]text doplněný editorem[7]verš v rukopise chybí

Jakž koli přídu ke vsi,

inhed bojuji se psy,

an každý preč běží, skolí,

a já jej ranil svú holí.

[255] Jakž mě náhle sedlky zočie,

inhed ke mně přiskočie;

neučinieť k tomu léně,

padnú na svoji koleně,

mé obrázky cělují

[260] a mě dařiti slibují,

tepúce sě v prsi náramně,

tiežíc, co bych ráčil, na mně.

Já jie za vajce poproši,

anať inhed běží k koši,

[265] i po všech sě hřadách zplazí,

a kde které hniezdo zlazí,

ve všech kútiech pilně hledá,

mněť vždy práznu jíti nedá.

Pak odtad pójdu s radostí

[270] a nabrav již vajec dosti.

A kdež sě naměte slepice,

hus neb která kačice,

když já ji popadnu koli,

téj jest vždy jíti do školy.

[275] A sedlák sě chce hořem vztéci,

však mi nesmie nice řieci –

ani protivného slova,

bojě sě póhonu do Pasova.

My žáci i také kněžie,

[280] kamž koli po světě běžie,

toť, vedě, malá věc nenie,

nebojíme sě oběšenie.

Ale vy, hubené panošky,

vy nejste bezpečni trošky;

[285] vy strachy zdrastíte kčici,

jedúc mimo šibenici.

Vám sě třěba ohlédati

a přěd sebú sě žehnati,

neb jest pilně třeba toho pilně [třeba]text doplněný editorem toho.“

[290] Dvořák sě rozhněva z toho

a řka: „Mizero nevlídná,

k čemu tobě ta řěč nesklidná?

Však ty za pléšku nestojíš,

nebs huben, metly sě bojíš

[295] a jsi živ na světě sotně,

obcházěje sě robotně.

Ty sě robotně obchodíš

a k tomu v zlých šatech chodíš;

ale toť hanba nenie v školském běhu.

[300] Kterak pak o tvém noclehu?

Ty ležeš na kamnách nynie,

ale až bude ondy zimě,

inhed sě o to s tebú svadie

a na kamnať viec nedadie.

[305] Ješče buď tobě blazě,

dadie-liť léci na podlazě.

Tu ležíš dosti neměkce,

zimú sě třasa a zuby ščekce.

A k tomu vstánie rané!

[310] Když sě pak na tě dostane

všě školská pracná třieda,

tepruv tobě bude běda.

Když ty již dieš, že prost budeš dieš, [že prost]text doplněný editorem budeš,

toho nikoli nezbudeš.

[315] Tu tobě vše zpósobiti,

školu mésti i ztopiti,

ničehož nic neminúti.

A kde pak odpočinúti