[Podkoní a žák]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII F 50, 19r–28r. Editor Pečírková, Jaroslava. Ediční poznámka
[26v]číslo strany rukopisu

komuž toho bóh popřěje,

[400] v němž jest má dobrá náděje.

Prodlí-liť mi bóh zdravie,

až bude o světiem Václavě,

ještoť již daleko nenie,

přijmuť já prvé svěcenie.

[405] Inhed sobě pleš proholi,

a kto mi přěkazí koli,

tomuť bude nelzě zbýti,

vždyť mu jest pohnánu býti.

Zaplatíť mi to dosti drazě,

[410] pojieť se mnú calet v Prazě.

Což mi pak bude škoditi,

když já již budu choditi

hrdě v mešném rúše zlatém,

jsa knězem neb prelátem,

[415] když já budu v kostele,

a ty stojíš jako tele

v svém zedraném rúše letně,

na mě smieš hleděti setně?

Protož, nebožtíku lichý,

[420] raziť to: ostavuj sě pýchy

a se mnú nechaj svářenie.

Však vidíš, že statka nenie.

Ješčeť nad to věrně pravi:

chceš-li prodlenie svému zdraví,

[27r]číslo strany rukopisu

[425] nebudiž viec dvořskú chasú –

tak snad prodlíš svého času.

Jinak zhyneš na životě,

nebť nenie koncě vašiej psotě,

aniž jesti lepšie čáka.

[430] Protož razi, u sedláka

přistati v dobréj dědině,

zda tě tady psota mine.

Tu tepa v hlavu pšenici

obráníš sě šibenici.“

[435] A když žák svú řěč vylíči,

dvořák sě inhed vztýči,

hněvivě naň třasa hlavú,

hrozě jemu rukú pravú

řka: „Jižť nepřězřím toho déle,

[440] byť pak bylo i v kostele.

Mluvíš na mě, ještoť nenie.

I zda již[l]již] jich ufáš v své svěcenie?

Dřiev než dočakáš plešě,

budeš ty utopen v měše,

[445] jakož sě i jiným děje.

I v tom-li jest tvá naděje?

Dřiev než ty budeš prelátem,

spieše ješče budeš katem,

neb najviec biřici, kati,

[27v]číslo strany rukopisu

[450] vše bývají literáti.

Téhož ty také nezbudeš,

po maléj chvíli katem budeš.

{Žák vece jemu}marginální přípisek soudobou rukou

Ješčeť věrně razi tobě:

přizři[m]přizři] przyrzy, již jest čas, o sobě,

[455] a já s dobrých lidí pomocí

řemeslať chci dopomoci.

Tudy něčso psoty pozbudeš

a potom oběšen budeš.“

To řek, ruku naň opřěže

[460] a žák ho k sobě za vrch dosěže,

k tomu jej v hlavu udeři.

Tak sě druh v druha vpeři

za vrch tak nelítostivě,

druh druhu hlavu křivě.

[465] K tomu pohlavci suší

pleskají okolo uší.

[Tak zaroveň bez rozpači]text doplněný editorem[10]verš v rukopise chybí

[druh druha pod se tlačí;]text doplněný editorem[11]verš v rukopise chybí

hrozný hřmet jde o podlahu,

[470] i sen i on búchá hlavú,

nepoddada sě druh druhu.

Rvášta sě chvíli tak dlúhú,

drúce sobě usta rózno,

až mě by hleděti hrozno.

[475] Nechtě sě dívati tomu,

brach sě preč z toho domu,

[28r]číslo strany rukopisu

ana sě za vrch vláčíta!

Rujtaž sě, dokud ráčíta!

Toť jest krčemná příhoda,

[480] neb sě pivo pie, a ne voda.

Dnes, ktož rád do krčmy chodí,

častokrát sě jemu přihodí,

žeť zvie příhody někaké

a k tomu noviny také.

[485] Mnohémuť sě tak zráčí,

najviec, ktož sě tam omráčí,

žeť má doma co praviti.

Avšak sě je lépe zbaviti

a v noci, jakž čas jest, spáti

[490] a doma novin dočakati.

Explicit contentio satrapae et scolariscizojazyčný text

X
ljiž] jich
mpřizři] przyrzy
10verš v rukopise chybí
11verš v rukopise chybí
 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 5 měsíci a 25 dny; verze dat: 1.1.26
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).