[345] nejsem já bit pro mú vinu,
kromě vyjmúc jedinú,
leč kdy z klamu po hlavici,
neb za vrch, nebo po líci.
V tom já nice pána nevini,
[350] neb on to vše z klamu činí.
Mám pána po všiej svéj vóli,
dáť mi, což poprosím koli;
máť mi nový kabát dáti,
netáhneť jeho jedne zedrati.
[355] Což mi sě pak nedostává,
když mi jedno hlava zdráva?
Však již netrpím psoty viece.
Ale však, pravdu praviece,
já zmladu na svéj hlavici
[360] nosil sem těžkú přielbici,
doniž sem rynéřem byl.
Ale již sem já té psoty zbyl.
V tomť sě pochlubiti mohu
a z toho děkuji bohu,
[365] žeť sem tak velmi povýšen tak [velmi]text doplněný editorem povýšen,
všěm žákóm mohu býti pyšen.
Sám však znamenaj cti této:
sem podkoním sedmé léto
a k tomu mám dobrú naději
[370] a to jistě řieci směji:
netáhneť mój pán dluhóv zbýti,
[26r]číslo strany rukopisuměť chce střělcem učiniti.
Pakť neponesu tlumoka,
ano samostřiel u boka
[375] a k tomu škorně čistá,
na niejž haklíkóv na tři sta.
Kdež budu v neznámém kraji,
měť vežde za pána mají.
Protož, hubený sagitáři,
[380] i kacíť sú tvoji sváři?
Proti mně viec neroď mluviti,
nebť jest věčně ve psí býti.
Vám jest přisúzena psota,
byšte ji měli do života.“
[385] Žáku to bieše protivno.
Vecě: „Jest mi velmi divno,
hrdú řěč slyšě od tebe.
I zda sám již neznáš sebe?
Vy, třěpačky nebožátka,
[390] toť vám nikdy nenie svátka.
Všaks ty hubená satrapa!
Čím chceš lepší býti chlapa,
[na každý den hnój kydaje]text doplněný editorem[8]verš v rukopise chybí
[a k lepšiemu čáky nemaje?]text doplněný editorem[9]verš v rukopise chybí
[395] Ty sě nevrovnáš žáku,
neb my mámy lepší čáku,
ne jako vy, chlapi jako [vy]text doplněný editorem, chlapi hlúpí.
Z žákóvť bývají biskupi,
[26v]číslo strany rukopisukomuž toho bóh popřěje,
[400] v němž jest má dobrá náděje.
Prodlí-liť mi bóh zdravie,
až bude o světiem Václavě,
ještoť již daleko nenie,
přijmuť já prvé svěcenie.
[405] Inhed sobě pleš proholi,
a kto mi přěkazí koli,
tomuť bude nelzě zbýti,
vždyť mu jest pohnánu býti.
Zaplatíť mi to dosti drazě,
[410] pojieť se mnú calet v Prazě.
Což mi pak bude škoditi,
když já již budu choditi
hrdě v mešném rúše zlatém,
jsa knězem neb prelátem,
[415] když já budu v kostele,
a ty stojíš jako tele
v svém zedraném rúše letně,
na mě smieš hleděti setně?
Protož, nebožtíku lichý,
[420] raziť to: ostavuj sě pýchy
a se mnú nechaj svářenie.
Však vidíš, že statka nenie.
Ješčeť nad to věrně pravi:
chceš-li prodlenie svému zdraví,
