sem sud piva.“ Eilenšpigel řekl: „Ne tak, pane, ale budeme prvé měřiti, jestli uprostřed kostela, jakož pravíte.“ I měřil Eilenšpigel, a daleko chyba bylo prostředku kostela, tak Eilenšpigel sud piva vyhral. Tu opět kuchařka hněvala se a řekla knězi: „Nechcete vy toho zlotřilého pacholka odbyti, až vás ve všelikou hanbu a lehkost přivede.“
Historia XIII.
Kterak Eilenšpigel na velikonoční jitřní hru udělal, aby se farář i kuchařka jeho s sedláky seprali
Když se pak blížila Veliká noc, řekl farář k Eilenšpiglovi: „Kostelníče, jest obyčej zde, že sedláci vždyckny[…]text doplněný editorem“ […]text doplněný editoremvelmi učeným býti, jemuž čeládka dvořská biskupova odporná byla. A ten doktor obyčej do sebe měl, že bláznův při sobě trpěti nemohl, protož k biskupovi i radám jeho řekl, že by moudří lidé u dvora panského chovati se měli, a ne takoví blázni, a to pro rozličné příčiny. Rytíři a čeleď dvořská odpověděli k tomu, že to není pravý smysl od doktora, kdo by bláznovství jeho viděti nemohl, že ten od něho dobře preč jíti může, však žádného k němu jíti nenutí. Proti tomu doktor řekl: „Blázen mezi blázny, a moudrý mezi múdrými býti má. Kdyby knížata lidí moudré toliko při sobě měli, všecko by opatrně se dálo, ale když blázny při sobě chovají, naučí se od nich toliko bláznovství.“ Odpověděli někteří: „Kteří jsou pak to moudří, však ti nenalézají, ješto od blázna podvedeni byli. Dobřeť tehdy knížatům a pánům náleží, blázny a všelijaký lid při svých dvořích chovati, nebo skrze blázny rozličnou šálenost mysli zahánějí.“ I přišli dvořané k Eilenšpiglovi a prosili ho, aby nějakou kratochvíl vymyslil, že mu chtějí k tomu připomoci, též i biskup, aby doktor v své moudrosti bláznem učiněn byl, jakož potom tak se stalo. Řekl jim Eilenšpigel: „Chci tak učiniti;
