[35r]číslo strany rukopisupřišel Eilenšpigel do města Quendlinburku, kdežto na ten čas byl trh a Eilenšpigel již peněz neměl, nebo jak jich dobýval, tak zase od něho preč šly. I myslil na to, kterak by peněz na útratu zase dobyl. Seděla pak nějaká sedlka na trhu, mající plný koš kuřat s kohoutem na prodej. Otázal se jí[dv]jí] gi Eilenšpigel, co by za dvě chtěla. Odpověděla mu: „Dvě dávám za dva Štefanovy groše.“ I dí k ní Eilenšpigel: „Což nechceš laciněji dáti?“ Řekla ona: „Nechci.“ Tehdy vzav Eilenšpigel ta kuřata s košem, šel s nimi až k bráně. Ta sedlka za nim běžela řkoucí: „Hej, kupče, kterak tomu mám rozuměti? Což mi kuřat zaplatiti nechceš?“ Eilenšpigel řekl: „Chci, jáť jsem písař abaty[35v]číslo strany rukopisušin.“ Dí mu ona: „Já se na to neptám, chceš-li ty kuřata míti, zaplať mi je, já u abatyše nemám co činiti, nebo otec můj mne tomu učil, abych od těch nic nekupovala, aneb jim věřila, před nimiž[dw]nimiž] njmiž bych se klaněti musila, protož zaplať mi kuřata.“ Odpověděl Eilenšpigel řka: „Paní, malés víry, aby jistá býti mohla, vezmi sobě kohouta v zástavě, ažť tvůj koš a peníze přinesu.“ Ale ona vošálena byla, nebo Eilenšpigel tam zůstal a zase nepřišel.
Historia XXXVII.
Kterak farář z vysokého Engelsheimu klobásu Eilenšpiglovi sežlal
Eilenšpigel byl v Hildeshaimu, i koupil čistou červenou klobásu a šel s ní do Engelshaimu, kdežto s farářem byl dobře znám a bylo to v neděli ráno. Tehdy farář ranní mši sloužil, aby tim dříve pojedl. I Eilenšpigel v tu chvíli na faru přišed, velice kuchařky prosil, aby mu tu klobásu uvařila. Kuchařka řekla, že uvaří. A on šel do kostela, zatim ranní mše dokonala se a druhý kněz velikou mši sloužiti začal, kterouž Eilenšpigel všecknu vyslechl. V tom času farář domů šel, i řekl
