Protož tiemto věčným a nikdy přerušeným ustavením s dobrým rozmyslem naším i radú umienili sme za právo uložiti, aby všichni králové přejasní, dědici a budúcí naši, na něžto v časy budúcie královstvie naše české poslúpně neb z přiebuzenstvie nápadu spravedlivého spadnúti by mělo aneb i bez toho, jehož milostivý pán buoh rač stráž býti, že by právem volenie na koho spadlo, ihned v jednom měsieci pořád přišlém ode dne nápadu neb volenie takového čtúce, mají svatého čtenie knihy položiec před ním, zjevně ohlášiec provoláním, to věz neb biřicovým ohlášením v tom toliko miestě, kteréž sobě voliti bude, oběma rukama svatosvatých čtení se dotkna, aby učinil slavnú přísahu, že nikdy věčně sám ani skrze jiného, tajně neb zjevně, nadhlas neb pokútně nemá zemí ani měst neb práv královských a k jeho popravě spravedlivé příslušejících neb k stolu, kteréžto věci rozdielně a po kusu v toto spasitedlné ustanovenie vložiti a vepsati přikazujeme, aby nižádné nevědomie nemohlo býti zamyšleno ani kterú pochybnost v tom zploditi, a také ani kterých jiných věcí k nim příslušejících neb přispojených, buďto v cele neb v kterém dielu, společně neb rozdielně, nerozdadie ni prodadie ani zástavú zavieží, aniž těch věcí komu, buďto snad k úřadu neb k chování, poručie neb dadie věčně neb za chvíli určenú nerozdělí toho ani popravie, ani proměnie.

A zacelo žádnému člověku, také ni otci,