[22]číslo strany rukopisuv časy budúcie na všakú chvíli jasné krále české řečeného královstvie korunú královskú zjevně, jakož obyčej jest, udá sě korunovánu býti, v tom korunování prvé než by koruna ta posvěcenýma rukama arcibiskupa pražského, kterýž by v ty časy byl, vstavena byla, neb od jiného preláta, ač by nechtěl arcibiskup aneb jestliže by stolice pražská snad arcibiskupa v ty časy neměla, král povinen bude slovo od slova učiniti a obnoviti slavnú přísahu, aby neodlučoval hraduov a práv příslušejících k stolu královskému tiem obyčejem, jakož sme napřed učinili a znamenati kázali.

Aby ty věci, kteréž zřetel mají větčí k obecnému dobrému a užitečnému, když všem lidem v známost vejdú, tiem snáz a živějie v pamět našim věrným vdáveny byly, ustanovením tiemto přikazujem, beze všeho přerušenie věčně aby držáno a zachováno bylo, aby každé léto na najprvnějším sněmu nebo sjezdu, z obyčeje dávnieho kterýž bývá u výborném městě našem pražském na první věz suché dni po narození pána našeho spasitele, najprvé příštích, ku požádaní spravedlnosti před Královú Velebností kniežat, prelátuov, šlechticóv i také před obcemi královstvie [23]číslo strany rukopisunašeho, již řečeno svrchupsaného našeho ustanovenie z pravého práva slovem od slova v obci aby nezaracoval, práv poručenstvie královského hlasem velikým čteno a řečí českú vykládáno bylo od písaře zemského, kterýž bude v tu dobu aneb komuž on hodnému poručí a k tomu vyvolí, pod pokutú písařovi takovú, jestliže by svrchupsaných věcí nedbal neb zmeškalý shledán byl, aby zbaven byl úřadu pisu zemského, a pod ztracením duostojenstvie i všeliké cti.

Žádali sme, aby všie zlobivosti příčina odjata, aby všie nenávisti i nechutenstvie podnět z kořen vyřezán byl, aby poddaným našim, kteréž chcme na životiech i na statciech bezpečny mieti, i neudálo sě jim býti živu odpornými úmysly v nepokoji. Tiemto právem za právo vypoviedáme[g]vypoviedáme] wybowiedame, aby ižádnému, kteréhož koli buď duostojenstvie povýšenie nebo stavu, buď urozený neb obecný, neslušelo žádným obyčejem nynie ani potom žádati neb prositi Královské Velebnosti zápisu neb milosti dánie obecného neb zvláštnieho na kteréžkoli zbožie neb práva do našie komory neb do měšce kterýmkoli obyčejem ješto spadnúti mají, a v ten čas té prosby, že by ještě nespadla, buďto pro příbuzenstvie, pro zápis neb pro kterúkoli jinú příčinu, aby jemu od Královy Velebnosti