|
|
|
člověk, -a m., pl. člověkové, pozd. ľudie, ľudé sr. stsl. člověkъ 1. člověk, lidská bytost obdařená tělem a duší 2. člověk, osoba, (vydělitelný) lidský jedinec 3. muž, lidský jedinec mužského pohlaví 4. družiník, bojovník, muž bojující ve vojsku 5. čí, koho (vrchnosti, pána) ap. poddaný, mocensko-právně podřízený člověk (nepatřící do žádného ze tří stavů středověké společnosti) 6. zř. pán, muž v nadřazeném postavení 7. bibl. syn člověka nadzemský Člověk, Vyvolený boží, Vykupitel, Mesiáš 8. bibl. syn člověka, též „člověk“ Ježíš 9. bibl. syn člověka lid boží, lid, národ, souhrn všech lidí věřících v Boha 10. za jeden člověk, za jednoho člověka svorně, „jednostajně“, jednomyslně; býti za jednoho člověka být svorní, jednomyslní Sr. bóh, ľud, poddaný m. a A. Novotný, Biblický slovník s. v. Syn člověka Pl. člověkové se v stč. používá o číselně přesně určeném n. určitelném souboru jednotlivců, u pl. formy ľudie, ľudé převažují významy ‚lidé, lidské bytosti‘, ‚lidé, číselně nespecifikovaný souhrn lidských jedinců‘, sr. též GbHistMluvn 3/1, 90–91. V případě četných plurálových dokladů, v nichž je užito tvarů ľudie, ľudé, nelze jednoznačně určit, zda se jedná o více jednotlivých osob (tj. o lexém člověk), nebo o pojmenování kolektivně chápané, neindividualizované skupiny osob (tj. o lexikální jednotku ľud). Týká se zejména významů ,družiník, bojovník, muž bojující ve vojsku‘ a ,poddaný, mocensko-právně podřízený člověk‘ Dolož. též adj. poses. člověkóv a četná adjektivní spojení, z nichž některá se stávají frazémy, sr. balšámový 3, bludný 6, boží 1, cělý 9, činežný 1, dědičský, dědičný, dobrý, duchovní, litkupní, malý, nachlební, neotvaźený, neustavičný 4, obecný I/6 a II/4, orný 3, osědlý 2, panošský 1 B, platný 2, porob̕ený 3, první I/6 a II/1, purgrechtní, robotný, rytieřský, sedlský, služebný, svatební, úroční, vepní, výpovědný, zaručený, zastav́ený, závadný, zavázaný, zemský, zlý Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
člověk -a, masc., stsl. človêkъ, rus. čelovêk atd.; stará složenina, jejíž první člen upomíná na čel- v čeljadь, druhý pak na lit. vaiks, v. Listy filol. 1877 str. 158 a JagArch. 20, 536 a srov. pra-věk AdamKap. 14 = progenies. — Za -věk bývá dial. -vek a -viek. — Homo, der Mensch. Co jest czlowiek homo ŽWittb. 8, 5; chzlowiek PilC., JidDrk. 104; který jest czlowik (sic) ŽWittb. 88, 49; czlowek Vít. 91b, Rúd. lb, t. 3a a j.; czlowijeka lákajíc Štít. ř. 135b, na czlowijeka t. 128a, bóh přišel czlowijeku ku pomoci t. 211b a j.; w czlowieczieŽWittb. 36, 7, w czlowiecie ŽKlem. tamt., w czlowieczye ŽKap. tamt., na tom czlowiecye Krist. 98a, zda-li nemá býti milován boží obraz w czlowyeczie ŠtítVyš. 4a, w každém czlowyecze Štít. uč. 30a, na czlowyeczye Mus. Lev. 13, 9, na tomto czlowiecze ML. 102b; (dva) czlowieky bohatá AlxB. 3, 35, dva clowieki Koř. Mat. 8, 28, potkala sta jej dwa člowieky Pernšt. tamt., dwu člowieku t. předml. k Mat.; třie czlowyekowe Pulk. 88a; jenž jsi czlowyeky jměl ML. 11a, (bóh) ċlovieky neb lidi stvořil HusPost. 159b; sedm set pět a čtyřidceti czlowyekow Pror. 103b, čtyři tisíce clowiekow Koř. Mat. 15, 38, zbili třiadvadcěti tisícóv czlowyekow Mus. Ex. 32, 28, zed vysokú asa tří czlowiekuow Lobk. 62a, šest czlowiekuow t. 105a; mezi pěti tisíci czlowieki Lit. Mat. 16, 9. — Kladeno jako všeobecný podmět atd. Když czlowyek ustane, dětí ni domu zpomene AlxV. 595; (muž) tak divné rúcho jmieše, jakž mi sě nezdá nikake, by kdy czlowyek vídal také t. 892. — Že sú tě ledva za czlowek poznali Rúd. 35a, za člověka, jako člověka. Za geden ċlowiek biechu, což kto měl, to vše děléchu Baw. 189, za jedno; všichni za jeden člověk VJp. 62; mnějí, že za geden člowiek jsú s Ježíšem ChelčP. 240b. — Poddaný. Milosrden buď k nevinnému, najviece k czlowyeku svému AlxV. 297. Nenie ť nic tak protivného, jakž nepřiezn czlowyeka svého t. 105. O jětí svého czlowieka Rožmb. 209. Jest-li ť páně dědina, czlowyek jest boží Štít. uč. 88a, dědina jest pánova a člověk n. poddaný na ní usedlý jest boží. Kdyby pán viděl, že zahynul (zchudl) czlowyek bez své viny, to by měl v pravdě obmysliti tamt. Často tu lhotú, tu lesem (dřívím) pomóž pán czlowyeku, aby ustavil a oprávěl sedlišťe tamt. Žalovati žádný cżlowiek na pána svého nemá, by pak i cżlowickem jeho býti přestal VšehK. 67b. Má-li člověk propušťený s pánem svým někdajším se súditi VšehJir. 65. — Druhdy vyskytuje se psaní zkratkem czlok, ċlok atp., ale čísti jest člověk (2slab.), jak dokazují příklady vzaté z veršův. Věz to, že czlok všeliký NRada 153 (verš 8slab.), a ty s’ czlok bujný, mladý t. 1398 (též), v smilství každého czloka t. 1752 (též, rým: leká): viem, že s’ czlok věrný Griz. 154b; všeliký czlok Listy filol. 1878, 230 (z rkp. stol. XV); želeji, že sem učinil czloka tamt.; ċlok ŠtítOp. 381, (zvíře) žieře ċloka t. 382; ċlok Pror. Ol. Jer. Lament. 3, 39, ċlowk ŠtítOp. 208. — Ve SborHoř. 75 psáno dial. čoek. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
člověk (du. člověky, pl. člověci, člověkové) m. člověk; poddaný, nevolník; člověk obecný nešlechtic Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
člověk m. = muž; poddaný, nevolník Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|