|
|
|
boží adj. k bóh 1. (ve funkci gen.) Boha n. Krista, boží; náležející Bohu n. Kristu, sloužící n. určený Bohu n. Kristu; boží muž, boží tovaryš, boží sluha ap. prorok, apoštol, poustevník, duchovní, kněz ap., božie obcě náboženské společenství, církev ap., (o dni, svatyni, vybavení svatyně ap.) zasvěcený Bohu, určený k rituální oslavě Boha, relig. (o svátosti) určený Bohem k udělování milosti člověku , božie léto v letopočtu léta Páně, v roce počítaném od narození Ježíše 2. boží, mající za původce, vykonavatele n. dárce Boha, (o zákonu) zjevený Bohem, božie slovo, božie písmo ap. Písmo svaté; (o trestu) určený n. vykonaný Bohem, (o pohromě, nemoci ap.) seslaný n. způsobený Bohem, med. božie nežtovicě pravé neštovice; bot. součást názvu různých, zvl. léčivých rostlin, božie dřěvce brotan, druh pelyňku, božie mléko, boží diel šplhavá rostlina, např. posed (?) 3. boží, vlastní Bohu, boží zpósob (o vylodění) ve funkci adv. suchou nohou (?) 4. (ve funkci gen.) Boha, boží, „božie bázn“, „boží strach“ ap. strach z Boha, božího trestu 5. (ve funkci gen.) Boha n. Krista, božie večeřě poslední večeře Páně, (o obrazu, soše ap.) zobrazující Boha n. Krista , boží hrob místo uložení ostatků Ježíše Krista, meton. Jeruzalém, relig. matka božie Panna Maria, relig. boží syn, beránek boží Ježíš Kristus 6. (o činnosti) namířený proti Bohu K 2: za lat. bryonia Sr. božský, člověčí, brotan, dřěvce, hospodin, páň Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 3. 5. 2024). 
boží, adj., Gottes-, göttlich; stsl. božij divinus, psl. božьjь. — (Ježíš) bude tvój (Mariin) i bozy syn Hrad. 63a, filius dei; (Ježíš) jest i bozy syn i tvój t. 58a; jázť sem bozy člověk a tvój t. 109a. Jest-liť páně dědina, člověk jest bozy Štít. uč. 88a, dědina patří pánovi, ale člověk tu pracující patří bohu. Syn bozij AlbB. 9b, syn buozy GestK. 4, syna buozieho Krist. 1b, chot syna buozyeho Kruml. 81b, počneš syna buozie Pass. 185, m. božieho; bozy syn eucharistia Prešp. 2220; buozye matka Kruml. 91b, byla matcě boziey radost Krist. 27b; boſie tělo Kunh. 149a, bozie tělo Alb. 30a; přěd očima bozyma Pror. 102b; stienem bozy křídlú Alb. 104b; přěd oblicziegem bozym ŽKlem. 131a, přěd oblicziegem bozim t. 41, 3; duch buozij BiblD. 1. Par. 12, 18, sbor buozij t. 12, 22, lidu buoziemu Krist. 2a; v domu boziem ŽKlem. 124a; město bozie civitas dei ŽWittb. 86, 3; slovo bosĭe svD. 68, slovem bozim ŽKlem. 32, 6, kromě slov bosich AlxH. 2, 24, bozi hlas CisMnich. 97a; mluva boze eloquia Domini ŽKlem. 11, 7; v zákoně boziem ŽWitt. 1, 2. Vóle boze voluntas dei HomOp. 153a; když člověk drží bozy vóli Alb. 20b; když poddáme svú vóli bozij vóli Štít. ř. 128a; podlé vóle bozije t. 128b; bozym povolením Hrad. 5b, když bůh povolí. Uzřěv Boleslav, že sě bozyey moci nemóž protiviti DalC. 31, boziey moci DalH. tamt.; co do které moci, když bozye nenie pomoci! AlxV. 2269. Dary bosie svD. 80. Škříně slibu bozyeho archa foederis MamA. 16a. Zjevenie bozye stalo sě jest ke mně t. 29a. (Maria) krotí hněv buozy Kruml. 82b. Synové jsmy zkyrze miloſt bozu zpodjěti filii sumus per gratiam (dei) adoptivi HomOp. 152a, poněvadž bůh miloval nás; myloſt bozye ne tak horúcie jest bez nich (hříchův) Alb. 12b, láska k bohu; pravé bozie milovánie AlbB. 2b, ta (sv. Ščepán a Pavel) sta byla ustavična na bozyem milování Alb. 9a. (Člověk) sě má nuziti k pravému bozyemu czczyeny, potom sě má rozšířiti k bozyemu dobrovolenství a děkování t. 102a, aby boha ctil, bohu děkoval. K bożíe službě Kruml. 10a, sloužení bohu; poděkujte, ſluhi bozie, hospodinu ŽKlem. Puer. 85, kteří sloužíte bohu. Protivník bozy Alb. 72b, kdo se protiví bohu. K bozyey vděčnosti mohlo by ny roznietiti toto Alb. 23b, abychom byli bohu vdečni. Všeliká tvář nutí jej (člověka) k chvále bozyey t. 67b, aby chválil boha; bosiu chválu svD. 56. Tato čtvera věc přivodí k bozyemu vidění Alb. 36a, že vidíme boha; bazen bozye t. 45b, báti se boha; bazen boziu naučiu vy timorem Domini ŽKlem. 33, 12; pravý bozy strach Alb. 12a a j. — boží muž: ten kněz (kníže, Jindřich Korutanský) o jiniem prácě nejmieše, jedno že rád Bozy muz syt býti chtieše DalC. 100, asi dobrák, chudák; odtud příjm.: Bozymuz Blažek TomZ. 1434 n 43. — Kontaminací slov bóh a boží bývá psáno: buohzí dei Hymn. 2b, buohzye t. 21b, přirozenie buohzie HymnB. 2b a j. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|