|
|
|
bludný adj. k blúditi 1. ot čeho, u čeho, proti komu, čemu ap.; též zpodst. bludný, bloudící, zbloudilý, odchýlivší n. odchylující se od správné cesty (též v obr.); relig. ot čeho („křesťanské viery“) ap. odchylující se od Kristova učení, (o člověku) hřešící, nežijící náležitým křesťanským životem 2. zř. toulající se, potulující se, potulný; též zpodst. tulák 3. bludný, scestný, chybný, nesprávný (též relig.) 4. (o cestě ap.) též v obr. a relig. bludný, zavádějící, způsobující zabloudění, vedoucí k „bludu“ 5. relig. klamný, falešný, naplněný „bludem“, plný „bludu“ 6. relig. bludný, bludařský, kacířský, odchylující se věroučně od pravé (tj. křesťanské) víry ; o člověku též zpodst. bludař, kacíř, odpadlík 7. relig. (o nekřesťanech a nekřesťanském) též zpodst. bludný, zvl. pohanský, nepoznavší pravou (tj. křesťanskou) víru 8. (o člověku) též zpodst. pomatený, bláznivý, šílený 9. bludná hvězda planeta, „hvězda“ pohybující se v průběhu roku „bludně“ po obloze 10. ojed. bludný chod bludiště, labyrint Sr. otchýľený, scěstný, poblúźený, nevěrný, nekřesťanský, nekřesťan, kacieř, bludna aj. Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024). 
bludný, adj., vedoucí do bludu, k zablouzení, nepravý, trüglich: lid sě béře bludnu cěstú per iter devium Ol. 2. Reg. 13, 34, bludnv cěstú Lit. tamt.; jest mnoho bludnych rozczijeſtij na tomto světě Štít. ř. 13a; když (Šimon čarodějník) tak veliké zázraky bludne ukazováše Pass. 295; podobenstvie bludnych obrazow simulacrorum Ol. 1. Mach. 3, 48; budú tázati svých bludnych obrazow simulacra Pror. Isa. 19; 3; ostavte sě těch bludnych loz Kat. v. 2616, bludná lóza = modla; (Porfyrius) již pravého stavu došel složiv bludne dielo Kat. v. 3128, odloživ pohanství. — Bloudící, potulný, irrend, herumstreifend: ty s’ nematná cěsta bludnych ML. 11b; jako bludny wylczye zvychu KlemY. a, 1; bludna hwiezda planeta ApatFr. 227b; planety, jenž slovú bludné hvězdy HusE. 1, 67; hvězdy bludné, jenž slovú planety t. 318. — Bloudící, jsoucí v bludu ve smyslu přeneseném, mravním atd.: aby bludne ku poznániú tvého jmene pozvati ráčil ŽKlem. 140a; (svět) ani potreskce zabylého ani bludneho k spravedlnosti přivede Alb.85a; ani bludneho k spravedlnosti přivede Kruml. 213b; aby bludneho člověka mohl naleznúti Alb. 25b; bludne srdce vecordia MamA 37a; ach, srdce člověčé bludne AlxV. 807; — (otec) pro svú velikú chudobu, chtě sě někak na světě živiti, umyslil bieše své dcery v bludny ſtaw dáti Pass. 31, stav nevěstek, srov. dítě bludné = nemanželské Jg. a stsl. bląd lenocicium, blądьnica meretrix. — Adverb. -ně bludně: že mé smysly bludnye chodie, nikdy právě neuhodie Rúd. 1b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bludný adj. bludný, zavádějící, obluzující, svádějící k zabloudění, jsoucí v bludu; zpodst. m. bludař; bloudící, zbloudilý; hvězdy bludné planety, oběžnice; z bludnéj vnady podle bludného, pohanského obyčeje; bludné dielo pohanství; bludná loza modla Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bludný adj. = vedoucí k zabloudění; bloudící; — hvězdy bludné = planety, oběžnice Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|