|
|
|
malý adj., komp. jm. mení, slož. menší 1. malý, nevelký, (o hmotném) mající nevelké rozměry, (o míli ap.) necelý, neplný; malý prst malíček 2. (o časovém úseku) malý, krátký, nedlouho trvající 3. (o řeči) krátký, stručný, nedlouho trvající 4. (o počitatelném v pl. n. o skupině jednotlivin) nemnohý, nečetný, málo početný, zahrnující nízký (malý) počet někoho n. něčeho; též zpodst. 5. (o hromadném n. pomnožném) zahrnující malé množství někoho n. něčeho, vyskytující se, poskytnutý ap. v malém množství; „malý chléb“ málo chleba; „malé penieze“ málo peněz; též zpodst. málo, malé množství 6. (o počtu, sumě ap.) malý, nízký, nevysoký 7. (o dítěti, mládeži) malý, nedospělý, jsoucí v dětském věku; též zpodst. mladý 8. (o věku) raný 9. malá léta mladost, mládí, nedospělost 10. (o skutku, příčině ap.) malý, nepatrný, bezvýznamný, nedůležitý, (o člověku) obyčejný, prostý; chudý; „najmenší“ poslední; též zpodst. 11. (o člověku) méně urozený, níže postavený (než někdo jiný); podřízený někomu; „najmenší“ poslední; též zpodst. 12. v komp. (o úředníku) zastávající nižší než nejvyšší možnou funkci v daném úřadě n. zemi; zastupující, pomocný; jur. patřící mezi tzv. menší úředníky zemí Koruny české 13. v pozit. n. komp. (o úřadu) učený pro méně důležité záležitosti; jur. (o „dskách zemských“) sloužící k zápisům z jednání menšího zemského soudu; malé právo, menšie právo, malý súd, menší súd ap. (zvl. v protikladu k „veliké právo“, „většie právo“ ap.) jur. menší zemský soud, soud složený z menších úředníků zemí Koruny české a z příslušníků nižší šlechty a projednávající záležitosti nižší šlechty a spory menší důležitosti 14. (o projevu vůle, větru ap.) slabý, mdlý, neintenzivní, málo vydatný 15. nedostatečný, špatný, mající malou hodnotu n. kvalitu; (o penízi) též zpodst.; malý peniez ap. šilink, halíř; „jest málo“ je málo, je nedostatečné, nepostačující 16. v komp. (o pečeti) užívaný k pečetění méně významných písemností (při souběžné existenci větší pečeti téhož zhotovovatele) 17. zpodst. komp. n. něco menšího (méně významného, početného ap.), zvl. nevelké množství majetku n. věcí nutných k obživě 18. ve funkci adv. „při najmenšiem“ přinejmenším, nejméně, minimálně, alespoň Dolož. též jako součást vl. jm. místních a pomístních. Sr. dlúhý, krátký, menší, mnohý, nemnohý, nízký, veliký, velký Autor: Miloslava Vajdlová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 23. 4. 2024). 
malý, adj., klein an Grösse, an Zahl, parvus, paucus; stsl. malъ parvus. — Dietě male AlxV. 1895, AlxH. 5, 15. Malý had najviece sípá AlxV. 217. Kak jmám k tomu čáku malu AlxM. 2, 19. Za maly čas AlxV. 1402, po malem časě t. 94. Pomeškav rok velmi maly t. 510. Za dvě maley míli Pass. 312. Té řěči malee Jid. 99. — David byl maal Štít. ř. 17a; jsa maal t. 20b; maal jest dán malym tamt. Trúp ziedá cuzé úsilé, libo malo, libo velé Hrad. 107a. — S malu bratrzy cum paucis fratribus Otc. 119a, malá bratřie atp., = málo bratří atd.; jest-li (lid) maly čili mnohý pauci numero Ol. Num. 13, 19, malý ľud = málo lidí; lankrabie i s svými utekl s lidmi malymi Baw. 165; — proti malym neprzatelom contra paucissimos hostes Ol. Jos. 7, 3, malí nepřietelé = málo nepřátel; — pο malych dnech post paucos dies Ol. 1. Reg. 18, 27, malí dnie = málo dní atp.; po malych dnech Krist. 50b; po malych dnech umřel jest post paucos dies Mill. 40b; po malych letech Otc. 490a; po malych czaſiech t. 99b; — jenž malym chlebem veliké zástupy krmil Otc. 415 (za to v OtcB.: málem chleba), malý chléb = málo chleba atp.; jenž tak malym pokrmem móž množstvie lida nakrmiti Krist. 55a. — Střěly malich sagittæ parvulorum ŽKlem. 63, 8, malý = dítě, parvulus; múdrost dávajě malim parvulis ŽKlem. 18, 8; požehnal… malym pusillis t. 113, 13 (21). — Zpodstatnělé neutr. tvaru jmenného málo, gen. mála, bezmála atd., v. málo. — Příjm.: Mali NekrP.; Maley non comparuit Lún. ks. 1397, (domus) Maleho t. 1381; fem.: Mala NekrP.; erga Annam Mala TomZ. 1430 st 231. — Malá strana v. strana. — Kompt. tvaru jmenného mení, tvaru složeného menší, v. mení; — adv. méňe, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
malý (kompar. jm. mení, f. menši, n. menše; slož. menší; superl. námenší) adj. malý; v malých letech v několika málo letech; malí nepřietelé málo nepřátel; malý chléb málo chleba; menší menšieho sebemenší Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
malý adj.; po malých dnech = po několika málo dnech; při malém lidu = v přítomnosti málo lidí; — malí přietelé = málo přátel; — o malú věc, že = bezmála; — menší = podřízený, nižší Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|