nachlební, náchlebný adj.; k chléb
[o služebných lidech] žijící u hospodáře na celé zaopatření („na chlebě“), domácí: když nachlebnye budeš mieti pacholky…, neroď skotu jich rovnati KatoVít 81b (nachlebne ~N) servos proprios; učiníš [jim] milost, a tiť budu tvoji nachlebny ComestC 166b commensales (zpodst.); Ješek z Ponikve p. Herarta Pušku z Čech, že mi jeho lidé nachlební pobrali koně Půh 1,250 (1407). – Srov. náchlebník, chlebiti
Za lat. proprius stč. též vlastní; za commensalis téžčeledín, chlebojěź