dobrý, adj.,
stsl. dobrъ bonus;
oppos. zlý. —
Statečný, tüchtig, tapfer. By obyčej časa toho, jakože uzřěchu koho, jenž byl dobry v svéj mladosti, a jakž došel starosti, dáno mu sbožie toliko, do smrti třěba koliko
AlxV. 336. Neudatný nevie, jedno láti, dobry dá sě u příhodě znáti
DalC. 28. Snadno jest (ve smutku) svěsiece hlavu choditi, ale dobreho geſt w ſmutczie poznati
Kruml. 244a. Zástavu jim (dívky mužům) zastaviece tiem činem mnoho dobrych zbichu
DalC. 12. Jeden dobry ostal bieše, sobě jmě Ctirad jmieše
t. 13. Což dobry skutí živě, to zlý na sě potkna lživě vezme to, což nezaslúžil
AlxB. 8, 40. Noc jest (čas), v ňemž sě zlý nestydí, pobdě, ž’ jeho dobry nevidí
AlxBM. 5, 21. Dobry svój jazyk plodí, nevěrný o svém jazyku nerodí
DalC. 67. Stojí po cti světské, aby slúl dobry a branný
ŠtítPař. 65b. Avšak sě jich (Peršanův) dosti obra, v nichž čstné srdce a mysl dobra, na dobrodrustvo pomniece, hanebně sníti nechtiece, boj na samém břězě vzěchu
AlxV. 1824, mysl dobrá, statečná.
Dobrý druh =
statečný druh, v. druh. dobra družina optimates
Vocab. 176a. Pro své dobre (činy) Styr byl míl Čechóm jako Tateróm výr
DalC. 20. Sta ť sě mu (Filotovi) dobra příhoda
AlxV. 1685, příhoda, kde mohl ukázati svou statečnost. —
Náležitý co do jakosti, do vlastnosti, gut. Ten člověk nenie dobry
Alb. 31b; ktož chce na tomto světě dobry býti
t. 97a. (Podle přísloví): těžko jest dlúho dobrym býti
Kruml. 388b. Páni radše chtie slúti dobrymy nežli býti
Štít. uč. 87b. Od těch, ješto sě činie nebo sdají dobrzy nebo přietelé
Alb. 3b. Pokoj s dobrymy měj vždy
t. 18a. Zákon, každému dobremu k dobrym sě přijednaty
t. 21a, aby se
dobrý k
dobrým přijednal; dobry k dobremu (rád sě přitovařiší)
t. 7a. Zapomanuli jsú dobreho dienye jeho beneficiorum
ŽWittb. 77, 11, ŽKlem. tamt.; srov. děnie. Iżádné dielo nenie dobre
t. 73a; děl dobrich
Kunh. 151a. (Darius) jdieše, s sobú slony stěže, na nich biechu dobre věže
AlxV. 2272, pevné, silné věže. Ješčež viece mějieše (Darius) ľuda pěšieho w dobrem odění
AlxH. 4, 1. Krt v dobrich lukách rád ryje
t. 54. (Král Václav) dobry peniez točíš groš zarazi
DalC. 95, peníz dobrého zrna. Žluč jest dobra k očima valet ad unguendos oculos
Ol. Tob. 6, 9; a jest ten olej dobr k mnohým neduhóm
Mand. 42b. Chci tobě dobri dar dáti
Hrad. 131b; dobry dar jemu (Čechové pastuchovi) slíbichu
DalC. 36. dobre krmě dulces cibos
ŽKlem. 54, 15. dobir mi jest zákon bonum mihi lex
ŽWittb. 118, 72, překlad odchylný. S tobú všeho pokusím (1. plur.), k ňemuž dobree právo jmámy
AlxBM. 6, 23. (Kněz) dobry pokoj v zemi upravi
DalC. 94; viděl jest pokoj jich, že jest dobr
Mus. Gen. 49, 15. By sě (Kristus) kdy smál neb dobry den měl, toho nečtem
Alb. 29a. (Kupec) dobrojtro neb dobry den vzdá
Hrad. 112b, pozdrav »
dobrý den«. dobry čas intempestas
Nom. 63a. dobre jest poselstvie nuntius est bonus
MamA. 30a. (
Listy) dobre, milostivé
ABoh. 40a. dobra jest chvála
ŽGloss. 146, 1. Rozum dobry
ŽWittb. 110, 10. S ščítem dobre wole koronoval s’ mě bonae voluntatis
t. 5, 13; w dobrey woli tvéj
ŽKlem. 50, 20; dobra liuboſt bude jemu beneplacitum
t. 146, 10; modlitva má w dobrei lyboſti jich in beneplacitis eorum
t. 140, 5; w dobrziey libosti in beneplacito
ŽKap. 88, 18. Náděje dobra a hodujie
Štít. uč. 20a. Tě obě milosti samě o sobě ani sta zlé ani dobrzije, ale když je zšlechtí duchovnie milost, dobrzije budeta
Štít. ř. 93b. Tvé svědomie dobre jest
Alb. 98; dobrim svědomím
Túl. 85b. Ktož jmá dobre nravy
AlxV. 236. Když (Alexander) zbožím vzhrdě, dobrost v zlobu sě obrazi, dobra vášně sě pokazi
t. 1929. dobre mysli animo aequo
MamA. 16a. Vizi, že již dosti znáš čsti líce, dobreho jsi založenie
AlxV. 198. Dobré jmě, dobré slovo, v. jmě a
slovo. —
Jest dobré, dobro, s inf.: Dobro j’ býti dvěma
Štít. uč. 72a; a kak ť jest dobre, bydliti bratří (
dat.) v jednotě ecce quam bonum habitare fratres in unum
tamt.; mně nádržěti sě bohu dobro jest bonum est
ŽKlem. 72, 28, mně přídržěti sě boha dobro jest
Alb. 107a; dobro jest, úfati v hospodina
ŽKlem. 117, 8; ze zlého dluhu dobra i sláma vzieti
Smil přísl. Výb. 1, 845. —
Vznešený, urozený, vornehm, adelig: mezi dobrymy seděti bohatým sě rovnajíce
Hrad. 133b; jakž králi slušie, jiesti, kdež sě množstvie dobrych brojí
NRada 505; pečeti své žádný
dobrý příti nemuože
VšehJ. 264; zeman a
dobrý člověk
t. 133 (v recensi mladší za to: zeman a vládycký člověk); páni hrabie a dobrzi lidé pluli na též galeji s námi
Lobk. 160a; mnoho dobrych urozených rytieřuov a dobrych urozených lidí zbito
t. 152b. —
Stupňuje význam ve smyslu
hodný (hodně veliký), recht (gross): svatá Kristina dobry kus ſweho těla masa vzemši
atd. Pass. 348; by j’mu dobry policzek dal
Hrad. 134b; po dobre chvíli vece
Apoll. 138b. — Ve rčení
vroucím: poslúchajte, dobrzy liudie
Mast. 35. —
Zpodstatnělé dobro, dobré, das Gute: věřiu viděti dobra božie bona Domini
ŽKlem. 26, 13; věři, že uzři dobro
ŽWittb. tamt.; nezbaví dobra těch, již
atd. non privabit bonis
t. 83, 13 a
ŽGloss. tamt.; dobra mého bonorum
ŽWittb. 15, 2; jenž dobre dal mi bona
t. 12, 6; d(ob)ra ſlubena gſu bona
HomOp. 154a; do toho dietěte Vaňka čáka k dobru bieše
DalC. 98; (nepřietelé) tu zemi zbavichu každého dobra
AlxV. 140; dobre sě dobrym vždy otplatí
t. 504; že sě zlob zlobí obrátí a dobre dobrym sě oplatí
Mast. 102; zlé za dobre
ŽWittb. 37, 21; rozličenstvie mezi dobrym a zlým, co jest zlé nebo dobre
Alb. 2a; přijěli smy dobre, zlého proč bychom také nepřijěli?
t. 24b; aby jeho slova w dobre obrátil
t. 14a; k dobremu vésti
Túl. 24a; hřieši vaši bránie dobremu, aby k vám nepřišlo
Alb. 61a; jenž mě dobrim obdaroval bona tribuit mihi
ŽKlem. 12, 6; nezbaví je dobrich jich non privabit bonis
t. 83, 13; w dobrich domu tvého in bonis
t. 64, 5; (kto) svého užitka hledá a ſweho dobreho
AlbB. 3a; bychom mohli dojíti dobreho ſweho
ŠtítMus. 92b; jehož dobreho ižádný nižší vrchniemu nebude záviděti
Alb. 82a; (ch)ci vem něčso dobreho řéci
AlxV. 1063; nepřějte mi nic dobreho
AlxB. 1, 21; samému bohu příslušie wſe dobre, neb ot ňeho pochodí wſe dobre
Alb. 1a; (Alexander) uzřě, že země porobena, všeho dobreho zbavena
AlxV. 167; čest, sbožie ztrativše i všeho dobreho zbyvše
t. 1907. Obecné, zemské dobro, dobré, dobré pro obec, pro zemi: když by (pán) pro obeczne dobre měl kterú práci s nákladem nésti
Štít. uč. 86a; pro obeczne dobre
tamt. a
AlbC. 38a; budú-li hledati obecného dobreho
ŠtítOp. 316a; budú-li (císařové) obecneho dobreho hledati snažně
ŠtítMus. 42a; k obecznemu dobremu
Štít. uč. 87b; chtiec o obecznem dobrem pomluvu jmieti
Pulk. 58a; (páni) k zemſkemu dobremu správně jie (berně) mají povoliti
Štít. uč. 86a. — dobri bonus
Prešp. 890; dobra iucunda
MamA. 26b. —
Adverb. dobřě,
v. t. —
Kompt. tvaru jmenného
lepí, tvaru
slož. lepší, z
adj. lepý,
v. t. —
Příjm.: Dobry TomZ. 1453 m 81. —
Dobrý pán, Dobrá mysl v. pán,
mysl. —
Jm. místní
Dobrá voda, Dobré pole v. voda,
pole.