|
|
|
kraj, -ě m. k krojiti 1. čeho (roucha ap.) okraj, lem, obruba; čeho (rány, mísy ap.) kraj, krajní část, okraj; (jezera, moře ap.) břeh; též fig. 2. čeho (světa, království) konec, okraj, nejzazší, nejvzdálenější část; čeho (hory) špička, vršek, nejhornější část; s gen. indecl. kraj světa na kraji světa, velmi daleko; z kraj světa z kraje světa, zdaleka; do kraj světa na kraj světa, daleko 3. zvl. v pl. jaký (zemský), čeho (země) vzdálená, okrajová část území, končina; čeho (světla) nebe, nebesa 4. též. pl. jaký (německý, křesťanský ap.), čí (císařův) kraj, krajina, oblast, území, země 5. jaký (plzeňský ap.), čeho (města), čí kraj, oblast (soustředěná kolem nějakého centra ap.), zvl. jako správní jednotka Dolož. též jako vl. jm. osobní a místní. Sr. extrém, honitva, končina, obojek, okraj, okrajek, podolek, podkrajie, kraj prep. Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024). 
kraj prep. k kraj m. s gen. na konci, na kraji, na okraji něčeho Autor: Irena Fuková, Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 25. 4. 2024).
kraj, -ě, masc., Rand, Gegend; stsl. kraj extrema, finis. — Mieč…, jenž okrúhlý na všě kragye AlxV. 996, kraj = okraj; kragi skály obruptio saxi Lact. 45a; pod kray hrncě Hrad. 136b; krayouee (při nádobě) labium Ol. 2. Par. 4, 5; od kragie až do kragie a labio usque ad labium MamA. 16b; mísný kray apsis BohFl. 626, mísa…, taléř…, ubrus…, kray apsis, měděnec Prešp. 1899 v kap. De utensilibus, Rozk. 2848, Veleš.; na kragích omirála in oris Ol. Ex. 28, 26; w kraſu (m. v kraju) rúcha jeho in oram ŽKlem. 132, 2; kragi v šlojieři MamA. 22b; kragie fimbria Prešp. 1792 v kap. De vestibus. — Ot krayow zemských ab extremo terrae ŽWittb. 134, 7, ot krayov ŽGloss. tamt., kraj zemský; z krayow zemských ab extremis terræ MamA. 16a; všickni kragi zemščí fines terrae ŽWittb. 94a, 4; w kragie zemské in fines t. 47, 11, ŽKlem. tamt.; bojte sě jeho všickni kragi země omnes fines terræ ŽKlem. 66, 8; jižto bydlé w kragich habitant terminos t. 64, 9. (Vyjdi) z krage svého AlxV. 903, Gualth. 1, 532: egredere finibus a patriis. (Alexander na všě) strany svú moc stěží, lomě pod sě… poslední kray na všem světu AlxŠ. 4, 4, Gualth. 9, 334: Indos extremaque mundi climata subiciens. Z toho kragie LMar. 10. Ciuzích krayow nevědúce svD. A, 4. Daj pútníkóm do jich kragyew navrácenie Modl. 128a — Dopúštieme také, aby v kraji města Litoměřičského v jedné míli na vše strany ani krčem ani sladovníkuov… osazenie nebylo ČelMěst. II, 1325 (z XV stol.), kraj krajina. — Na dvanácte krayuow srny rozděleni (my, Čechové), protož… aby se nikdiež nová búřka nezačala, aby zvláštních sňemuov a sjieždění nebývalo po kragich Hrub. 64b (překlad listu Boh. Hasištejnského, psaného 1497), dvanácte krajů země české. — kray regio Prešp. 134. — Místo z krajě světa, do krajě města atp. vyvinulo se attrakcí z kraj světa, do kraj města atp.: králová z kray světa přišla BrigF. 76; bude panovati… až do kray světa ad terminos terræ ŽKlem. 71, 8; byl jest slovúten až do kray světa ad novissimum terra: Ol. 1. Mach. 3, 9; až do kray miesta ad terrninos loci Pr. Isa. 5, 8, Pernšt. tamt.; — odtud pak praep. kraj: kteráž (múcha) jest kray potokóv in extremo fluminum Pernšt. Isa. 7, 18. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|