krojiti, -ju, -jí ipf.
1. co krájet, řezat
2. co čím (půdu radlicí ap.) orat, zorávat
Sr. krájěti, krojiti sě
Autor: Markéta Pytlíková
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
krojiti, -ju, -jíš, impftiv., schneiden; z kri-, srov. kroj. — (Jalovici), ješto jest netáhla ve jhu ani zemi krogila radlicí scidit Ol. Deut. 21, 3, ješto jest netáhla jha ani jest země krogila radlicí Kladr. tamt. (Maria) takú sě žalostí krogy a řkúc: Kto mě viec ukojí…! Modl. 57a. Srdce mé ostrý meč krogij Krist. 87b; její (Mariino) srdce ostrý meč krogyeſſe ML. 4b. Péče srdce krogi NRada 1785.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
krojiti, -ju, -jíš ned. řezat, krájet; krojiti zemi radlicí orat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.