|
|
|
bratr, -a m. sr. stsl. bratrъ 1. bratr, sourozenec mužského pohlaví 2. pokrevný příbuzný, zvl. syn otcova bratra, bratranec (od otcova bratra), „strýčěný bratr“, „strýčný bratr“ 3. stoupenec Kristova učení, zvl. prvotní stoupenec Krista 4. řádový bratr, mnich, kněz 5. člen husitské obce 6. řemeslník sdružený v cechu 7. v oslovení brach, druh, přítel ap. Ojed. dolož. též bratř, sr. CestMandB a GbSlov s. v. bratř K 2: též za lat. cognatus K významu stč. slov označujících příbuzenské vztahy sr. též Slova a dějiny. Praha 1980, 76–89 Sr. brach, brachek, brat, bratran, bratranec, bratřec, bratřie, nebratr, sesaźenec, spolubratr, strýcovic, strýčěnec Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024). 
bratr, -a, masc., Bruder; stsl. bratrъ frater. — bratir frater ŽWittb. 48, 8, bratra fratrem t. 34, 14; bratra vlastného AlxH. 5, 17; (sv. Václav) jě sě mluviti řka: bratr, toť bych mohl otplatiti! DalH. 30, nom. za vok.; dva bratry byla sta Mat. 56; dva bratry Pulk. 55b, tú dvú bratru Otc. 346a, z těch bratru dvú Mill. 5a; že sme synové boží a bratrowe Kristovi Kruml. 53b, bratrow zástup AlxV. 381, z mých bratrow Ol. 1. Reg. 20, 29, k bratrom vašim Pror. Jer. 29, 16; bratr frater Prešp. 1625, germanus BohFl. 472. — Bratr klášterní, mnich, poustevník: tu (v klášteře Sázavském) sě jednomu bratru přihodi Hrad. 17b; (sv. Prokop) dal příklad všěm bratrom svým t. 18a, gardyan z svého kláštera bratry tam posielá Lobk. 127b; (guardian) pošle dva jiná bratry t.; s jedinýma, dvěma bratroma Otc. 437a; s jinými bratry t. 235b. — Tvar bratr je v stč. jednoslabičný, jak se vidí v dokladech z veršů 8slab.: a jsa j’mu sotně bratr mněný JidDrk. 22, Bratr Filotóv, jenž boj bráše AlxV. 1645, prošiu tebe, bratr mój, breče DětJež. 3b, proši, bratr, daj mi pokánie Hrad. 110a; koncové -r je tu souhláska, snadno se odsouvá a vzniká tvar brat, v. t. — Místo du. a plur. bývá hromadné bratřie, v. t. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|