bratranec, -ncě m.
k bratran
1. syn otcova bratra, bratranec (od otcova bratra)
2. expr. (?) bratr, bratříček, sourozenec mužského pohlaví
K významu 1: Dolož. jen v PasKal
K významu stč. slov označujících příbuzenské vztahy sr. též Slova a dějiny. Praha 1980, 76–89
Sr. brat, bratr, bratránek, strýcovic, strýčěnec, synovec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bratranec, -ncě, masc.,
bratrův syn. Mates a Hanzl, bratranczy Bielkovi
KolAA. 22b (1512).
Srov. bratranicě.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bratranec, -ncě m. synovec (bratrův syn)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.