bratřec, -trcě m.
k bratr
1. bratřík, bratříček, sourozenec mužského pohlaví
2. řádový bratr, spolubratr, člen církevního bratrstva
3. bratranec, syn otcova bratra
Sr. bratřenec, bratřík, bratříček
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
bratřec, -trcě, masc., bratr, Bruder; z bratrьcь. Ty s’ mě zbavil bratrczie mého (praví Oldřich Kochanovi) DalH. 40, bratrczye DalC. tamt. On jest zradil bratrczye i otcě svého DalC. 35. Nezabíjěj bratrcze svého Hrad. 98a. bratrzecz Pass. 415, bratrcye t. 395; — bratr klášterní: (sv. Prokop předpověděl) svú smrt Jimramovi, bratrzczy druhému Hrad. 19b. — Vzato za příjm.: Duchoň Bratrſecz Lún. ks. 1356.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
bratřec, -trcě (dvojslab.) m. bratr, bratříček; klášterní bratr, mnich; bratřec druhý bratranec
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
bratřec m. = bratříček
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.