brat, -a m.
k bratr
1. bratr, sourozenec mužského pohlaví
2. syn otcova bratra, bratranec (od otcova bratra), „strýčěný brat“, „strýčný brat“
GbSlov s. v. brat uvádí zachování původního -r- (od motivujícího jednoslab. bratr) ve všech pádech kromě nom. Analogické vyrovnání kořene (brat-) konstatuje až v době nové . Tomu odporuje dolož. podoba gen. sg. z PrávOsvět, sr. edici V. Rauschera, s. 46
Sr. brach, brachek, bratran, bratranec, bratřec, sesaźenec, strýcovic, strýčěnec
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
brat, masc., bratr, Bruder. Ránu jednu jako novú vidiechu, jiuž lítý brat byl učinil DalC. 31; jediný brat jeho PassKlem. 181a; Fridrik, brat Rudolfóv Pulk. 174b. Vyvinulo se ze stč. jednoslabičného bratr, v. t., tu bylo -r souhláska a snadno se odsulo. V pádech ostatních -r- ovšem zůstávalo: gen. bratra, dat. bratru atd.; ale časem vyvinuly se tu novotvary bez -r-: milého brata (rým: vrata) Suš. 20, mého brata t. 134 atp.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².