brachek, -chka m.
k brach
1. expr. bratřík, bratříček
2. expr. v oslovení brach, druh, přítel ap.
3. expr. miláček, milenec
Sr. bracháček
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
brachek, -chka, masc., demin. z brach. Kto mi tě dá brachka mého fratrem meum Lit. Cant. 8, 1, brachka mého Ol. tamt., Kladr. tamt. A vieš-li, brachku! frater Otc. 294b; mého brachka duši t. 460e. brachek germanus Prešp. 1639, Rozk. 2438, Veleš. — Miláček, milovník: trhala sem kvietí svému brachku MastDrk. 70; to vše činím brachku na milost t. 84; mój sluho, brachku milý, jižť sme odděleni Baw. 239. — Příjm.: Brachek Simon TomZ. 1435.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brachek, -chka, bracháček, -čka m. (demin. z brach) bratříček; miláček, milovník
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
brachek m. = bratříček; — miláček, milovník
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.