brach, -a m.
k bratr
1. expr. bratr
2. v oslovení brach, druh, přítel ap.
Dolož. též jako vl. jm. osob.
Sr. brachek, bracháček
Autor: Štěpán Šimek
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
brach, -a, masc., z bratr, obyčejně v 2. os. a s vedlejším významem laskajícím nebo snižujícím, Bruder, du mein Lieber: milý brachu Hrad. 145b, HusPost. 36a; brachu milý frater charissime Otc. 469b; patřiž toho lživého bracha! KlemP. 62. — Příjm. Brach PoprR. 19. — Vzato také za fem.: mila brachu! (praví Barbatus Marii) rkp. XV. stol., Hanuš Ostersp. 72.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
brach, bra, brách, bráše v. bráti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.