Sepsání ctnostného života svatého poustevníka a opata Vendelína, obzvláštního proti pádu dobytka, jakož i ve všech jiných potřebách mocného za nás před Bohem patrona, z německé v českou řeč přesazené[a]přesazené] přeſazeně a k většímu téhož velikého dívotvorce Páně uctění s obyčejnýma hodinkami, jakož i s nábožnou písni, rozšířené od Emmanuele Františka Duchoslava Vendelína, sv. kanovníckého a vejhradního řádu premonstrátenského královského kláštera Strahofského, jinák na hoře Sion kanovníka. S povolením[b]povolením] Powolenj duchovní vrchnosti. Léta Páně 1753.
[2]číslo strany rukopisuVitam sancti Vendelini abbatis cum litaniis de eodem sancto ex Germanico in Bohemicum translatam revidi, cum fundamento suo Germanico ex quo translata est ad amussim concordare, in annexisque nil ortho-doxae fidei contrarium, contineri inveni. Quare dignam censeo: ut in lucem publicam prodire possit. Litomericii 12. aprilis 1753. Carolus Franciscus Tima, assessor consistorialis.cizojazyčný text
Imprimatur: Joannes Jos. Jarschel, vic. in spirit. gener. & officialis.cizojazyčný text
[3]číslo strany rukopisuSepsání ctnostného života svatýho Vendelína.
Svatý Vendelín, z královského rodu v škotské zemi okolo léta Páně 554. zplozen, byl v svých dětinských létech od svého pána otce Forcharda, škotského krále, a od své paní máteře Ivelíny tehdejšímu bohabojnému biskupovi k vychování ve všem naboženství a dobrých mravích odevzdán. Skrz toho pobožného biskupa byl svatý Vendelín k tako[4]číslo strany rukopisuvej potupě světa a k žádosti nebeských věcí přiveden, že jest u sebe pevně ustanovil: Království, které jemu dědičně patřilo, opustiti a v pokorném obcování skrytě milému Bohu sloužiti. Odkudž, ze škotské země, tejně se odberouc, špatné poutnícké šaty oblekl, mnoho svatých měst a míst navštivil. Pak okolo léta 574. do Říma přišel. Tam, když všechny kostely a svaté místa s největší pobožnosti uctil, ohlasil se u tehdejšího papeže Benedikta Prvního, a vyjevivše jemu svůj rod a mínění, žádal od něho dobrou radu a naučení. Papež jeho jednání a oumysl schválíc, napominal ho, aby v potupě světa a v službě boží pilně pokráčoval. Pak ho svým papežským požehnáním propustil.
Ten věrný služebník boží a veliký potupník světa, putujíc z Říma do Ainsidlu, poroučel
