čie, že ji najde. Pakli by ho neproskočie, aby se zas navrátil k němu. I šel jest sedlák do vsi a přijímal ty pilule, kterak mu rozkázal, i neproskočily ho hned a on řekl: „Půjdu k panu doktorovi a povím mu, že sú mne neproskočily, kterak mi dál bude raditi.“ A když šel blízko k městu, ty pilule ho tepruov napadnou a lidé sem i tam vdy šli. A on nevida se kam díti, i byl tu u města rybník a u toho rybníku plno třtie, a on do toho třtie sotva utekl, a udělav svú potřebu, uhlídal, an se tu klisna, kterú je byl stratil, pase v tom třtie, a on, vsed na ni, jel jest k tomu uhlíři a zaplatil mu, a chodě po krčmách, jej vychvaloval, pravíc, že všecky věci umie a vie.

Potom, slyše to jedno kníže, který měl dceru volovatou, poslal jest poň a mluvil s ním takto: „Pane doktoře, slyším o tobě pověst velikú, kterak prospíváš před dobrými lidmi v umění líkařským, prosím, můžeš-li dceru mú zhojiti na vole, chciť dáti dva tisíce.“ Uhlíř odpovědě řekl: „Chci já na to pomysliti.“ I kázal jest sobě dáti dva kotly, a natrhav ledajakéhos bejlí, vařil jest. Potom z jednoho kotle vlíl do vanny a káže panně do nie sésti. I vařil jest druhý kotel, a tak, maje krátkú sukni, některak se sehne pod kotel a vyvěsí svý vejmě, a panna je uhlídá a tak se srdečně zasměje, až se jí to vole propuklo. Tehdy služebníci běželi sú k knížeti s koláčem, že se panně vole propuklo. A hned kníže s velikú radostí běžel k dceři a uhlíře přituliv děkoval mu velice a dal mu dva tisíce zlatých.

Potom, slyšíc jiní lidé takovou pověst o něm, běželi sou k němu ze všech stran a od nácte mil slepí, kulhaví, malomocní etc.cizojazyčný text a jiní s rozličnými nemocmi, každý mu zavdávaje dva zlatá, onen pět, onen deset, takže mu zavdali několik tisíc. A on nevěda, co činiti, i koupí sobě dvě sekyry řeznické a dva hrubé nože široké. Potom ty nože a sekyry brousil dosti dlúho, a těm nemocným kázal seděti všem pořád, a když tak dlouho brousil, řekli sú nemocní k uhlíři: „Milý pane doktoře, račtež nás tiem spieš hojiti a neračte nás dlúho meškati.“ I okřikl se řka: „Musíte vždy počkati, ažť sobě dobře vybrousím, neb já z vás dva nejprv musím zsekati a z těch nadělati mastí a potom jiné tú mastí hojiti!“ Tehdy, kdy sú tak pořád seděli, přišel k prvnímu s nožem a sekyrou a řekl jest k němu: „Co tobě