drobet latině a nemohl by míti živnosti, zjednajíce sobě sukni tiem lepší a birýt, dětež do města, kde vás neznají, a hojte. Jestli koho zhojíte, kažte sobě dobře zaplatiti, pakli by který nemocný v tom líkařství umřel, za líkařství nebeř nic, ale koření kaž sobě tiem lípe zaplatiti. A pravte, že jest neumřel vaší vinou neb neumělostí, ale řekněte, že j’ nechtěl líkarství přijímati ani vaší rady poslúchati. Stalo se jednou v našem kraji, byl jeden uhlíř velmi pracovitý a chudý. Jednoho času přivezl vozec uhlí do města i viděl kumpány školnie, an chodie po městě hladce s umytými hlavami a v pěkných a krásných reverendách. I řekl jest sám v sobě: „Bože milý, tí nic nedělaj’, sú hladcí a dobré šaty mají, a já dělaje a robotuje ve dne v noci, mra zimou a hladem, vždycky sem chud a nic nemám.“ A tak, prodav uhlí, prodal jest vuoz i koně a vzev sobě červeného sukna s sukni a z birýt. Kdy mu to bylo ušito, šel jest do lázny a pěkně se zmyv, koupil sobě jakés knížky a pacholíka sobě najal, aby za ním chodil, i šel do jiného města, kde ho neznali, procházel se po rynku a lidé mu činili poctivost, takto mluvíc: „Jistě jest viděti, že j’ tento člověk múdrý a učený a v některém umění jest doktorem, a nejspíš v líkařském.“ Tehdy po některém dni sebrali se nejučenější mistří a kněži, šli sú k němu na hádku, chtiec o něm zvěděti, co umí. Přišli jsú do toho domu, v kterém on byl sobě najel světničku, u té světničky ve dveřéch bylo kolečko sklené. A když je vidělo pachole, ty mistry a kněží, porozuměl, že by přišli na hádku a že by chtěli skusiti jeho mistra, řekl jest k nim: „Páni preláti, rozumím, že byšte se chtěli s mým mistrem hádati. Jáť vám prvé povím puoloh jeho, než k němu přídete. Ležel jest rok u veliké nemoci a v té nemoci odřekl se mluviti do roka krom po ukázaní.“ Řekli sú preláti: „Buď to i po ukázaní.“ A když sú přišli do světničky, dali sú mu pozdravenie, a on zase poklonil proti nim hlavy, i tehdy tí preláti vystavili sú jednoho z sebe, který byl mezi nimi nejučenější, aby se s ním hádal. A ten, vystúpiv z nich, zdvihl jest ruku a na té ruce vyzdvihl prst jeden, tak mysle, že jest jeden Buoh nejvyšší a nejsvrchovanější. Tehda uhlíř, vida to, pomyslil sobě, že by mu tiem prstem hrozil, chtiec mu voko vybosti. I zdvihl jest také svou ruku a na té ruce dva prsty, pak vždycky k těm prstom přimiesil palec