Ten zloděj, stoje za dveřmi, lekl se jest náramně a běžel k tovaryšom, pověděl jim všecko, co se stalo, k tomu radil, aby utekli, a že: „Vie jistě o nás, neb sem málo u dveří postál a on, napiv se, udeřil v knihy, řekl: „Toť jeden.“ Šel jest potom jiný a on též napiv se, udeřil v knihy, řekl: „Toť druhý.“ A tak až do třetího, ale uhlíř vždycky myslil sobě, že se napil na fatku. Potom tí tři zlodějí ustraši se, že chtěli utéci, a jeden mezi nimi nejvtipnější: „Milí tovaryší, i co bychme utíkali a dělali se vinni. Udělejme raději takto: Vezměme ty zlatý a dajme je i sebe na milost. A on vezme rád ty zlatý a bude mlčeti, že na nás nepronese.“ Schválivše tu radu a vzevše zlaté, šli sú k uhlíři a padli jsú před nohy jeho řkúc: „Vejtečný pane doktoře, na božíť sme a na tvé milosti, vzeli sme jednomu spolusousedu tisíc zlatejch, které sme teď sebú vaší milosti přinesli, vaší milosti věříme, že ty zlaté od nás sobě vezmete a na nás nepronesete, aniž vám buď píle, abyšte nás o hrdla strojili.“ Řekl k nim uhlíř, zakývav prstem: „Děkujte Bohu, dobrého ste se domyslili, že ste ke mně přišli, nebyloť by o vás dobře, ale strach, byšte nebyli přišli napřed o čest a potom o hrdla.“ Odpověděli mládenci: „Však sme dobře rozuměli a znali, že ste o tom skrze své umění věděli, i ještě, vaše milosti, prosíme, že s tiem budete mlčeti.“ Řekl uhlíř: „Nu, ve jméno boží, děte, kam se vám zdá, a umějte sami mlčeti, jáť vás rád chci zachovati.“ Potom poslal jest sobě uhlíř po toho měštěna, který je ty zlaté ztratil, a rozdělil je na dvě hromádky, v každé pět set, i řekl jest: „Nu, příteli, teď sem já optal zlaté, vem sobě, kterú hromádku chceš, a mně nech jedné polovice, kterús mně slíbil dáti.“ Tehdy ten měštěn, vzev ty zlaté, i šel jest domů, divně mluvě o uhlíři a jeho až do nebe vychvaluje, kterak skrze své umění všecky věci vie a zná.

I přihodilo se, že jeden sedlák stratil klisnu dobrú, slyše tak chváliti toho uhlíře: „Půjdu také k tomu doktorovi, zda by mi také poradil, aby se mi klisna zas vrátila.“ I šel jest k němu: „Velebný pane doktoře, slyším o vašem umění, že ste muž múdrý a učený, prosím, raďte mi, stratil sem klisnu, ješto mi za ni dávali 16 kop, pak jestliže by mohl jakú radu dáti, chtěl bych já tobě za to dosti udělati.“ Tehdy uhlíř dal jemu 15 pilul, aby na noc vzel a zapil vínem, jestliže ho prosko