Johannes Franta svejm věrnejm z cechu lechké živnosti tovaryšom pozdravenie a žádost podlé cechu zachovánie.

Službu naši hotovú, vochotnú a věrnú se vší slušnú povolností vašim milostem předsílám, naši milí a na nás vždycky laskaví, vašim milostem vinšuje všecko dobré, zdravie a ščestí, aby zdrávi jsúce, dobře se měli, tohoť bych vám věrně přál. I věrní moji, byl sem od vás často starán, nébrž od dávného času napomínán o svobodách a právích našich, na kterých sme zůstali a jich sobě z jednostejný vuole potvrdili, abych vám je vypsal a vypíše pod pečetí zboru našeho vám je vydal. I hnuto jest srdce mé k prozbě a k žádosti vaší, a tak se povolen nalézám, že netoliko ty kusy v dole sepsané, ale mnohem více, jestliže Buoh popřeje zdraví, hlúb a šíř v nějaké knížky obráceny mají býti. I věrní milí, znamenav všecky věci, které k budúcím letom nám zůstati mají, potřebí mi bylo ty obdarovánie pamětí jistou, totižto písmem a pečetí naší utvrditi. Kdež takové věci pevné a stálé bývají a nikdy z paměti lidské, co se písmem utvrdí, nevycházejí, a zvlášť, co by bylo ke cti a k ozdobě zboru a cechu našeho bratrského. Nebo všeliká věc počatá, aby konána mohla býti, ano by lípe bylo nepočínati, čehož by kto neměl skonati. Utíkali ste se ke mně času minulého, přede mnú túžebně žalujíc, mně utrhajíc, jiných proti mně podrývajíc, pravíc, že by pro mé váhanie a nedbalivost jako prvé našeho cechu nebylo takové rozhojenie, ale umenšení. Nebo mnozí, neumějíce se čím a kejm zpraviti, tak sú počeli blúditi, že sú se dali na robotu a na díla a skrze to pohříchu počeli sú bohatěti. Tu já žízeň od vás uznamenav, nedbačivost svú všecku v tom opustiv, na každú hodinu vážně pamatuje a v tom své práce ani nákladu nelituje, aby mnú vždy nic nescházelo a vám aby nebylo příčiny rušení cechu, vedlé vaší žádosti a mé povinnosti, co mi bude za slušné, prozbu a žádost vaši chci naplniti. Neb neškodí to nám věděti pro výstrahu budúcí, nébrž kažme se příhodami