[16v]číslo strany rukopisu[D4v]číslo strany tiskuTen zloděj, stoje za dveřmi, lekl se jest náramně a běžel k tovaryšom, pověděl jim všecko, co se stalo, k tomu radil, aby utekli, a že: „Vie jistě o nás, neb sem málo u dveří postál a on, napiv se, udeřil v knihy, řekl: „Toť jeden.“ Šel jest potom jiný a on též napiv se, udeřil v knihy, řekl: „Toť druhý.“ A tak až do třetího, ale uhlíř vždycky myslil sobě, že se napil na fatku. Potom tí tři zlodějí ustraši se, že chtěli utéci, a jeden mezi nimi nejvtipnější: „Milí tovaryší, i co bychme utíkali a dělali se vinni. Udělejme raději takto: Vezměme ty zlatý a dajme je i sebe na milost. A on vezme rád ty zlatý a bude mlčeti, že na nás nepronese.“ Schválivše tu radu a vzevše zlaté, šli sú k uhlíři a padli jsú před nohy jeho řkúc: „Vejtečný pane doktoře, na božíť sme a na tvé milosti, vzeli sme jednomu spolusousedu tisíc zlatejch, které sme teď sebú vaší milosti přinesli, vaší milosti věříme, že ty zlaté od nás sobě vezmete a na nás nepronesete, aniž vám buď píle, abyšte nás o hrdla strojili.“ Řekl k nim uhlíř[dj]uhlíř] vhlierz, zakývav prstem: „Děkujte Bohu, dobrého ste se domyslili, že ste ke mně přišli, nebyloť by o vás dobře, ale strach, byšte nebyli přišli napřed o čest a potom o hrdla.“ Odpověděli mládenci: „Však sme dobře rozuměli a znali, že ste o tom skrze své umění věděli, i ještě, vaše milosti, prosíme, že s tiem budete mlčeti.“ Řekl uhlíř[dk]uhlíř] vhlierz: „Nu, ve jméno boží, děte, kam se vám zdá, a umějte sami mlčeti, jáť vás rád chci zachovati.“ Potom poslal jest sobě uhlíř[dl]uhlíř] vhlierz po toho měštěna, který je ty zlaté ztratil, a rozdělil je na dvě hromádky, v každé pět set, i řekl jest: „Nu, příteli, teď sem já optal zlaté, vem sobě, kterú hromádku chceš, a mně nech jedné polovice, kterús mně slíbil dáti.“ Tehdy ten měštěn, vzev ty zlaté, i šel jest domů, divně mluvě o uhlíři[dm]uhlíři] vhlierzi a jeho až do nebe vychvaluje, kterak skrze své umění všecky věci vie a zná.

I přihodilo se, že jeden sedlák stratil klisnu dobrú, slyše tak chváliti toho uhlíře: „Půjdu také k tomu doktorovi, zda by mi také poradil, aby se mi klisna zas vrátila.“ I šel jest k němu: „Velebný pane doktoře, slyším o vašem umění, že ste muž múdrý a učený, prosím, raďte mi, stratil sem klisnu, ješto mi za ni dávali 16 kop, pak jestliže by mohl jakú radu dáti, chtěl bych já tobě za to dosti udělati.“ Tehdy uhlíř[dn]uhlíř] vhlierz dal jemu 15 pilul, aby na noc vzel a zapil vínem, jestliže ho prosko