na něho pravého práva se ctí,
nebude náma k našie necti.
On mne hoden a já jeho,
protož sme nevinni zlého.“
[400] Králi i kniežata potaz vzali
a na to odpověd dali,
že sú k necti nic nezděli,
a to králi pověděli.
Král tiem velmi hněviv bieše,
[405] milosti jim dáti nechtieše,
jeliž by se pokořili
a to všecko učinili,
co by jim král kázal koli.
To panic se pannú zvoli,
[410] jidechu u pokoru jemu,
jakžto králi poctivému.
[…]text doplněný editorem[12]zde zřejmě písař část textu vynechal
„Ty, panno, by byla vždy u mne,
dokavadž neuslyšíš ode mne,
bych dal milostivé moženie.
[415] A ty, pannice, nechoď do mé země,
aby se viec nedopustil,
jehož bych vinu odpustil.“
Floribella tiem se smúti,
že se jima rozlúčiti,
[420] však poče krále prositi,
aby mohli spolu jíti
až do té králové země,
„zda se spolu namluvíme.“
Král Artuš to jim odpusti,
[425] tu se druh druha nepusti,
až sú v té zemi stáli,
tuž sú se smutně žehnali.
O tom nemluvím jiného,
než jako milá milého,
[430] i dnes, kdežť jest rozlúčenie,
jimažť spolu býti nenie.
Kapitola XVI.
Tandariáš milostivě
vzem od panny odpuštěnie,
jede k otci do své země.
[435] A panna jakžto u vězenie,
tak nerada s nimi byla,
že po pannici túžila.
Tandariáš přebyv málo
u otce, co mu se zdálo,
[440] rytieře sobě přebrav,
s sebú střiebra, zlata nabrav,
jede s nimi dobrú chvíli
i nejednu dobrú míli.
Takž jede dlúhé časy,
[445] až mu se přihodi někdy,
že jedú skrze veliký les.
Tu se panic ztúžil bieš,
poče jich prositi velmi,
aby napřed sami jeli,
[450] řka: „Po vás já poostanu
a na svú zmilitkú zpomenu.
Ať mi tiem čas bude kratší,
pro niž sem u veliké práci.“
Tuž jede znenáhla po nich,
[455] až by puol míle od nich,
vzpomínaje časy dřevnie,
jakž přebýval s milú rozkošně,
až napřed na lid jeho
udeřilo zběhóv mnoho.
[460] Dřiev než jim přijel na pomoc,
až nad nimi měli velikú moc
i počeli je jímati.
Panic poče pospiechati,
naliť křičie velmi silně.
[465] A on přihna velmi pilně,
a jakž k nim přihna, pohřiechu
ihned pod ním oř zabichu.
Chtiec jej všickni oskočiti
a jeho pohřiechu zabiti.
[470] Až jej přitistěchu k skále,
tu odtud sám vytiekaje.
Mnoho jich zsekl i také zabil
