Bethsaida. L9,11 To když poznachu zástupové, jidú za ním, an jě přivíta a mluvieše jim o králevství božiem. A ty, ješto biechu potřěbni jeho, uzdravováše. L9,12 A již sě bieše počal den chýliti k večeru, a přistúpivše dvanádste apoštoluov, vecěchu jemu: „Rozpusť zástupy, ať jdú do městec i do vsí, ješto příležie, a naleznú sobě pokrm, nebo tuto jsme na pustém miestě.“ L9,13 I vecě k nim: „Vy jim dajte jiesti.“ Tehdy oni pověděchu: „Nenie u nás viece nežli pět bochenciev a dvě rybě, jediné ač bychom šli a kúpili pokrma tomuto všemu zástupu.“ L9,14 A tu bieše bezmále pět tisíciev muží. I vecě k svým učedlníkuom: „Kažte sě jim zsaditi jako na kvasu po pětidcát.“ L9,15 A tak učinichu i posadichu sě všickni. L9,16 An vzem pět bochenciev a dvě rybě, vezřě v nebe i požehna a rozlámav rozda svým učedlníkuom, aby kladli přěd zástupy. L9,17 I jěchu všěcky a bychu syti. A by vzdviženo drobtuov dvanáste košuov, ješto jim bieše zbylo.
L9,18 I stalo sě jest, když sám bieše modle sě, biechu s ním učedlníci. I otáza jich řka: „Koho mě pravie jsúce zástupi?“ L9,19 Tehdy oni otpověděchu a vecěchu jemu: „Jana Křstitele a jiní Heliášě a jiní, že jest jeden prorok z dřěvních vstal.“ L9,20 I vecě jim: „A vy koho mě pravíte jsúce?“ Otpověděv Šimon Petr, vecě: „Mazancě božieho.“ L9,21 Tehdy on požehrav na ně, přikáza jim, aby ižádnému nepravili, a to L9,22 řka, že musí syn člověčí mnoho trpěti a potupen býti ot starost i kniežat popových i ot mudrákuov a zabit býti a třetí den vstáti.
L9,23 I vecě ke všěm: „Chce li kto po mně jíti, otpověz sě sám sebe, a vezma svuoj kříž, podiž za mnú. L9,24 Nebo kto bude chtieti svú duši spasenu učiniti, ztratí ji. A ktož ztratí svú duši pro mě, učiní ji spasenu. L9,25 Nebo co jest prospěšno člověku, zíšče li vešken svět, a sám sě ztratí a sobě zhynutie učiní? L9,26 Nebo kto sě mnú stydí i mú řečí, toho sě syn člověčí postydí, když přijde u veleslavenství svém i svého otcě i svatých anděluov. L9,27 Neboť pravi vám věrně, jsú tuto někteří stojiece, jižto neokusie smrti, poňadž neuzřie královstvie božieho.“
L9,28 I stalo sě jest po těch sloviech a bezmále po osmi dnech, že pojem Petra a Jakuba a Jana, všel jest na horu, chtě sě modliti. L9,29 I stala sě jest krása jeho obličějě jinaká, když sě modléše, a jeho rúcho bielé stkvieše sě. L9,30 A tehdy dva mužě mluviešta s ním. A to biešta Mojžieš a Heliáš, L9,31 viděna u veleslavenství, a mluviešta o jeho příhodě, ješto jmějieše doplniti v Jeruzalémě. L9,32 Ale Petr a ta, ješto s ním jdiešta, otrápeni biechu snem. A procítivše uzřěchu jeho veleslavenstvie a dva mužě, ješto s ním stojiešta. L9,33 I stalo sě jest, když otjidešta ot ňeho ta dva mužě, vecě Petr k Ježíšěvi: „Přikazateli, dobré jest nám tuto býti. A učiňme tři stany: jeden tobě a jeden Mojžiešovi a jeden Heliášovi,“ nevěda, co mluvieše. L9,34 A když to mluvieše, učini sě oblak a zacloni jě i užasú sě. A když vjidú v uoblak, L9,35 učini sě hlas z uoblaka řka: „Toť jest muoj syn zmilelý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když ten hlas by, sám by Ježíš nalezen. A oni toho zamlčěchu a ižádnému ničehož nepověděchu v těch dnech o tom, což biechu viděli.
L9,37 Pak sě jest stalo druhý den, když jdiechu z huory, potka jě mnohý zástup. L9,38 A tehdy muž z toho zástupa vzvola řka: „Mistře, proši tebe,
