Příklad střídmosti v pokrmu a nápoji.

Když králi spartánskému, Thali, tak řečený národ, odeslali skvostných pokrmův a jídel jiných a jiných, bohatě i rozkošně přistrojených a mouky nětco, nic jest od nich přijíti nechtěl kromě mouky, jiné pak jídla a pití rozkázal, aby sobě zase domů nesli. Ale když oni za to žádali, aby od ních takový dar z lásky přijal a jich nermoutil, poručil, aby to všecko Holotám rozdělili. Holótové pak byli otrokové Spartanských. I tázali se téhož krále, proč by to učinil? Odpověděl jim, že není náležitá věc, aby ti, kteříž se v ctnostech a v udatnosti cvičí, stkvostných pokrmův, drahých pití a lahudek požívati měli. A tím trestal jejich zhovadilost a neprůbicvičnost, moudře ukazuje to, že nic není tak potupeného a otrocského, jako život svuoj jídlu a pití neb břichu k vůli i jiným rozkošem oddaný míti. Elian. lib. 14.

Bývá ráno bledé tváři,

kdo dlouho na noc večeří,

neb tělo jsa obtížené,

včerejším hříchem zemdlené,

obraz boží v nás snižuje,

duši k zlostem přivozuje.

Kdo pak střídmý spat jde,

ráno čerstvě svůj pluh vede.

Cyrus, kníže perské, jsa chován v mladosti při dvoře Astiagesa krále, jakožto u děda svého, uzřel dvořenína jednoho, řečeného Sakkus, kterýž pití králi nalíval a podával, a s pilností naň vzhlédaje, dívil se tomu, že nalejíc vína, králi s uctivostí čerstvě a dvorsky podati umí. I požádal krále, děda svého, aby mu dopřál také vína nalívati (naději maje, že také tak dobře dovede jako Sakkus), kteréžto žádosti jeho král vyrozuměvši, zasmál se tomu a povolil, aby mu vínem posloužil. Tu Cýrus hned vzav koflík, najprvé jej čistě vyplákl, potom vína do něho velmi bystře a spanile nalil a králi s náležitou uctivostí zdvořile podal. Ale že při dvořích panův velikých ten obyčej jest, aby ti, kteříž víno nalévají a ku pití podávají, prvé sami z něho kredencovali a koštovali za tou příčinou, aby jedu do nápoje od někoho přimíšeného panům